První chucpe: Benešovy dekrety nepatří do Evropy.

Už před více než 80-ti lety Němci řešili, co do Evropy patří a co ne. Na vyřešení vynaložili  nemalé prostředky. Jen vybudování obrovských ubytovacích kapacit, vybavených plynovými komorami a velkokapacitními krematorii stálo jistě spoustu říšských marek. A což teprve vyzbrojení mohutné armády, která vykoupala v krvi nemalou část zeměkoule včetně vlastní země.

Benešovy dekrety patří neodmyslitelně do historie Československa a nejsou ani dílem jednoho muže. Jsou to zákonné normy, vydávané za války exilovou vládou v Londýně, schvalovány Státní radou a kontrasignované prezidentem Benešem. Dodatečně pak byly schváleny poválečným Parlamentem.

Pokud z Německa slyším (konkrétně z úst ministra zemské vlády), že něco do Evropy nepatří, slyším velmi zřetelně melodii revanše s píšťalami a bubny.

Druhé chucpe: Další sudetoněmecký sraz by mohl být v některém z českých měst.

Nejdříve několik vět z historie.

V zemích Koruny České žila odedávna významná německá menšina, často pozvaná českými králi ke kolonizaci území. Sídlila většinou v pohraničí, ale i ve velkých vnitrozemských městech (Praha, Brno, Olomouc a j.) a cítila se vždy nadřezaná. V 19. století v době národního obrození a narůstajícího českého sebevědomí se Češi postupně pocitu méněcenosti zbavovali. Se vznikem samostatného státu Čechů a Slováků se "naši" Němci nikdy ne smířili, neboť přišli o privilegované postavení. Protože měli v novém státě všechna občanská i politická práva, měli i početné zastoupení v Parlamentu.

S nástupem Hitlera se radikalizují i "naši" (ne zcela přesně označováni  sudetští) Němci. Do jejich čela se staví učitel tělocviku z Aše Konrád Henlein a politický boj přerůstá v ten skutečný. Množí se provokace, útisk českých spoluobčanů, sabotáže, žhářsví, útoky na orgány státní správy. V německy mluvících regionech volby drtivě  vyhrává sudetoněmecká Henleinova strana. V roce 1937 se sudeťáci  otevřeně přihlašují k Hitlerovu nacionálfašizmu a o rok později květinami a hajlováním vítají Wehrmacht na našem území. Za války působí v Protektorátu jako příslušníci oddílů SS a za použití znalosti češtiny proslulí krutostí vůči českému obyvatelstvu. Sudetští Němci se zasloužili  jako Hitlerova pátá kolona o rozbití Československa a stali se nedílnou součástí německé okupační mašinerie. Ztratili tím  morální právo na jakékoli vazby k české zemi, ve které sami narodili a kterou zradili a zaprodali.

Vítězné mocnosti v Postupimi rozumně usoudily, že další soužití sudeťáků s většinovým obyvatelstvem poválečného Československa není nadále možné a tak jim plní jejích předválečné přání: Heim ins Reich (domů do Říše).

Původní Henleinovi náckové sice vymřeli, následovníci však rétoriku převzali. Z úst jejich čelného představitele zazněl také výrok o srazu Landsmanšaftu v českém městě. Za peníze v Praze dům, říkávala moje babička. A tak se může najít "zmotivovaný" starosta, který to zařídí. Akci jistě podpoří Schwarzenberg, Bělobrádek, Herman, Halík, ekipa sluníčkářů, kavárníků a kulturtrégrů. Představa, kterak ulicí českého města pochodují pod švabachem psanými standartami Eger, Reichenberg, Franzesbad němečtí občané, jejichž otcové tuto zem pomáhali ponížit, je tragická.. A přestavte si vyděšené obličeje na chodníku. Deja vu.

Chucpe třetí: Pro vyhnání Němců po válce nebyl ani morální ani politický důvod.

Představitelka poraženého agresora kritizuje poválečné uspořádání, nastavené vítěznými mocnostmi. Toho agresora, který v nedávné minulosti rozpoutal celosvětová jatka se 60 miliony mrtvých, který systematicky vyvražďoval celé národy a u jednoho se mu to málem podařilo. A ještě k tomu se ohání slovem morálka.

Paní kancléřku Merkelovou chápu. Její fanklub v Německu se povážlivě tenčí v důsledku její sebevražedné  podpory ilegální imigrace. Trpělivost s ní ztrácí i do této doby věrný koaliční partner a její trůn samozvané vůdkyně Evropy se jí otřásá pod hyžděmi. A tak zabrnkáním na nacionalistickou strunu revanše hledá podporu v poněkud kalných vodách.

Myšlenku na nucený odsun t.zv. sudetských Němců nevymyslel prezident Beneš. O nutnosti a výhodách tohoto řešení přesvědčila britská vláda (konkrétně Neville Chamberlain) ostatní vítězné mocnosti. Odsun byl včleněn do závazku Protokolu Postupimské Konference z 2.srpna 1945. Byl připraven a naplánován Mezispojeneckou Komisí a realizován převážně během roku 1946. Československo bylo mocnostmi oceněno za jeho humánní a kompletní provedení.

Německo je vázáno smlouvou se spojenci z 26.5.1952, později ratifikovanou v Paříži 23.10.1954. Podle kapitoly 6 článku 3 nemůže už nikdy uplatnit nároky proti spojencům ani jednotlivcům vzhledem k trvalému zabavení německého majetku. Podle kapitoly 8 článku 3 Německo nebo jeho příslušníci už nikdy nemohou uplatňovat žádné nároky vůči spojencům a jejich příslušníkům, které vznikly z jakýchkoli jejich činů či opomenutím od 5. května 1945 do ratifikace smlouvy 5. května 1955. Veškerý majetek německé vlády a jednotlivých Němců přešel do plného vlastnictví Československa jako povinná splátka na reparace za válečné škody, způsobené Němci. Válečné škody, způsobené Československu, vysoko převyšují zabarvený německý majetek. Německo navíc dodnes nezaplatilo jakoukoli náhradu za tyto škody a je tedy dlužníkem České a Slovenské republiky.

Toto všechno sudeťáci i Němci dobře vědí. Proto vznášejí domnělé nároky jen na Českou republiku, nikoli na vítězné mocnosti. A také jen formou prohlášení, nikoli úřední cestou. A přitom doufají, že si Češi nechají z hlouposti či neinformovanosti namluvit cokoli a budou dokonce jednat proti vlastním zájmům, jako třeba Havel, Schwarzenberg, Nečas,  Bělobrádek. Nebo že by tím sledovali jiné postranní zájmy ?

Jsem samozřejmě pro dobré vztahy naší země se všemi sousedy včetně Německa. Ale na korektní bázi-já pán, ty pán. Srovnávat národní poníženi, utrpení, mučení a popravy desítek tisíc vlastenců i nevinných a obrovské hmotné škody s banálními či domnělými křivdami při odsunu je chucpe samo o sobě a je součástí námluv se zlatým německým teletem. A najdou se i naši  " umělci", kteří za jidášský grošík vytvoří slzotvorné dílko o laskavých, mírumilovných Němcích a krutých, nenávistných Češích. Jsem zklamán vlažnými, ustrašenými nebo i žádnými reakcemi naší diplomacie a politiků na zmíněné výroky a mnohé jiné podobné, které překreslují válečné a poválečné dějiny u nás. Vlastenectví se u nás nepěstuje, je to téměř sprosté slovo. Politici se mu štítivě vyhýbají s několika čestnými výjimkami a jim vévodí prezident Zeman. To Poláci a Maďaři mají ke své zemi vřelejší vztah.

Dovolte, abych na závěr ocitoval část z vizionářského projevu pana prezidenta Beneše.

Vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z 2. světové války, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě mých dekretů z naší republiky odsunutí. Může se stát, že mé dekrety,  vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou s odstupem času revanšisty  prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou čeští vlastenci, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odchází, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovat o odtržení Slovenska od Českých zemí. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T.G. Masaryka a jeho spoluzakladatele M.R. Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte případné vlastizrádce, ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.

Váš Dr. Edvard Beneš
Praha, květen 1947

MUDr. Pavel Lebeda
bývalý senátor