Vysvětlení, které poskytla pracovnice hřbitovní správy panu Martinu Dzingelovi, představiteli Zemského shromáždění občanů německé národnosti v ČR, tyto obavy nerozptýlilo. „Potřebujeme místo a postupujeme podle zákona. Nějaká česko-německá smlouva mě nezajímá, není v mé kompetenci.“

Správa hřbitovů, zdá se, přes veškerou záslužnou činnosti, kterou vykonává, zamrzla ve svém světě provozní rutiny, zakotvené v minulých časech, jako by okolní svět neexistoval. Nezaznamenala sílící otázky, jak je možné, že všechny chomutovské hřbitovy jsou v naprosto katastrofálním stavu, který není důstojný 21. století – historický městský hřbitov již z poloviny zbavený hrobů, s hrobkami, které hrozí zřícením, hornoveský hřbitov ve stavu totální devastace s poválenými pomníky, rozbitými náhrobními deskami a vykradenými hroby, židovský hřbitov bez všech náhrobků, které zde byly ještě v 80. letech.

Žijeme v kraji s německou minulostí a německými hroby na hřbitovech, nadále zde žije německá menšina. Chránit německé hroby jako místo připomínající její tradice a stejně jako české hroby v Německu součást evropského kulturního dědictví, ukládá česko-německá smlouva o dobrém sousedství z r. 1992, doporučení Koordinační rady česko-německého diskusního fóra z r. 2002, na vládní úrovni v r. 2016 schválené usnesení Rady vlády pro národnostní menšiny č. 161 a Příručka pro obce. Hřbitov je také kniha historie vytesaná do kamene, nejen německé ale i české, neocenitelná sociologicko-historická sonda do sedmdesáti let života generací, které i s námi Čechy vytvářely naše město, a koneckonců poslední viditelná připomínka jejich existence. Kulturně historický muzejní průzkum hřbitova to v r. 2017 potvrdil nade vší pochybnost.

Správa hřbitovů ale nepovažuje za nutné dodržovat ani postup podle zákona o pohřebnictví z r. 2001, který nezná jako platný právní prostředek komunikace s majiteli polepování náhrobků nějakými cedulkami, které leží popadané mezi hroby. Jak dlouho bude ještě trvat, než místo programu devastace a likvidace nabídne program zachování a ochrany, tak jak je běžné v jiných městech a obcích našeho i sousedního kraje, např. v Českých Hamrech, Kadani, Radonicích, Božičanech, Chodově? Než přijme dlouhodobě nabízenou metodickou pomoc muzea k vytvoření společného programu péče, který zhodnotí unikátní znalosti uložené v jejích archivních materiálech a muzejních fondech a využije mnohokrát ověřené zkušenosti spolupráce s odbornou i laickou veřejností?

Kdy vezme na vědomí, že v Chomutově existuje německá menšina, které dennodenně nabízí na jedné straně pohled na propadlé hroby, povalené náhrobky, opadané zdi, skladiště zahradního náčiní v hrobkách s propadlou střechou, náhrobními deskami na zdech a rakvemi pod podlahou a na druhé straně na přepychové hrobky, budované na místě odstraněných německých hrobů?

Na takovém hřbitově hrůzy chce radnice opravdu zřídit naučnou stezku po hrobech lidí, kteří se zasloužili o budování města a jeho duchovního světa, o chod jeho organismu. Opravdu je správa hřbitovů tak utopena v každodenní rutině vybírání poplatků, že za desetiletí nebyla schopna přijít s jediným nápadem, jak přistoupit k péči o historické chomutovské hřbitovy jinak než městský hřbitov postupně těchto hrobů zbavit, prý v zájmu získání místa, a hornoveský hřbitov ponechat vandalské zkáze a postupnému přirozenému zániku?

Jako chomutovský občan a bývalý ředitel muzea protestuji proti tomuto postoji, znovu na něj veřejně upozorňuji odpovědné osoby ve vedení města a vyzývám všechny spoluobčany, kterým leží stav jejich města na srdci, podpořte úsilí o změnu tohoto barbarského, necivilizovaného zacházení s místy piety a kulturní historie podpisem této petice. Zachraňme společně to, co ještě zbývá z této historie našeho města a zanechme potomkům tuto kamennou knihu bez dalších vytrhaných stránek!

Ing. Stanislav Děd

Petici můžete podepsat ZDE