Vážený pane premiére Nečasi, vážení členové české vlády,

dne 22. července 2011 Vám aktivista Ondřej Cakl ze sdružení „Tolerance a občanská společnost" poslal otevřený dopis žádající odvolání ministra školství Josefa Dobeše kvůli tomu, že si za poradce vybral Ladislava Bátoru, kterého obviňuje z extrémismu. Text uvedeného dopisu je zarážející, a to nejen zjevnou stylistickou neobratností svého autora či četností mluvnických chyb a stylistických prohřešků, ale zejména svým nenávistným obsahem a histriónskou domýšlivostí. Proto je nám téměř trapné, že se na Vás nyní musíme formou otevřeného dopisu obrátit také my. Bohužel nám však nic jiného nezbývá, neboť doktor Ladislav Bátora je dlouholetým předsedou našeho občanského sdružení Akce D.O.S.T. a útoky na něj se dotýkají rovněž cti a dobrého jména našeho sdružení i všech signatářů Manifestu D.O.S.T.

            „Důkazy" o údajném extrémismu Ladislava Bátory, jež Ondřej Cakl ve svém dopise předkládá, jsou přitom až úsměvné.  Z jeho dlouhého života a širokého spektra aktivit, kterým se během let Ladislav Bátora věnoval, Cakl pracně vydoloval několik časově vzdálených marginalit, které účelově skládá dohromady.

     Varovně například upozorňuje, že Bátora v roce 2005 navštívil přednášku o historii, příčinách a vývoji českého protižidovectví, jejímž pořadatelem byla Vlastenecká fronta. Sama účast na takové přednášce má být podle Cakla „důkazem". Nejen pro informaci je asi nutné v této souvislosti připomenout, že na uvedeném fóru příležitostně přednášela řada renomovaných osobností českého vědeckého života - např. profesoři Galandauer či Nakonečný z University Karlovy nebo dr. Tomeš z Masarykova ústavu. A samosebou i Ladislav Bátora, který přednášel například o rwandské genocidě a Arušském tribunálu nebo o soužití Čechů s Němci v XIX. století či o poválečné okupaci Japonska.

       Dále Cakl Bátorovi vyčítá, že v jedné z pracovních verzí své dosud knižně nepublikované čítanky z novodobých českých dějin s názvem „Česká revue" označil adjektivem „skvělá" knihu Zkáza Slovanů antisemitského autora Rudolfa Vrby z počátku 20. století. Kniha pojednává mimo jiné velmi otevřeným způsobem o zvěrstvech, kterých se dopouštěli bolševici v Rusku za Občanské války. Cakl si přitom okatě „neuvědomuje", že právě Bátora sám v tomtéž komentáři čtenáře na Vrbův antisemitismus upozornil a s lítostí konstatoval, že je to jediný aspekt, který je z Vrbovy tvorby známý. Cakl z toho ovšem vyvozuje, že se Bátorovi právě Vrbův antisemitismus líbí.