Přestože žádného takového „rizikového poskytovatele“ vládní materiál britského vládního kabinetu konkrétně nejmenuje, není vzhledem k velmi úzkému okruhu technologických společností, které jsou schopny 5G sít vybudovat, složité dovodit, že se jím rozumí především společnost Huawei.

„Rizikoví“ poskytovatelé nebudou moci realizovat dodávky na citlivé součásti sítě, které tvoří její jádro a přes které probíhají např. toky zákaznických dat. Další omezení představuje maximální podíl ve výši 35% z celkového objemu na dodávky tzv. periferií, což jsou např. základnové stanice na stožárech nebo na střechách budov. A konečně v okolí vojenských základen nebo atomových elektráren budou moci být komponenty pouze od „spolehlivých“ dodavatelů. Byť mají být dodávky některých poskytovatelů omezeny, vyplývá již z aktuálního rozhodnutí poměrně významný názorový posun v diskusi od „zda vůbec“ připustit rizikové poskytovatele k „za jakých podmínek“.

Jak uvedl deníku The Guardian, „Británie neshledala Huawei zdaleka takovým rizikem, jakým jej prezentovaly USA“ a toto riziko je „zvladatelné“. V celém procesu však stále nebyly, ani ze strany USA, prezentovány specifické důkazy, které by tuto rizikovost dokazovaly.

Naopak existují důkazy o tom, že Spojené státy americké jsou přímým bezpečnostním rizikem svým spojencům, které roky odposlouchával americký Národní bezpečnostní úřad (NSA). Koncem února to budou přesně čtyři roky, co vyšlo prostřednictvím WikiLeaks najevo, že „NSA odposlouchávala rozhovor Merkelové s generálním tajemníkem Pan Ki-munem, když probírali otázku jednání o klimatu a amerického prezidenta Baracka Obamu“. Stejně tak v únoru 2016 vyšlo najevo, že byly monitorovány i rozhovory italského premiéra Silvia Berlusconiho s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Izraelský premiér se na italského obrátil, aby mu pomohl zlepšit vztahy s USA:„Netanjahu byl znepokojen, že neměl přímý kontakt na Obamu v době výstavby dalších sídlišť na okupovaných územích. Bál se, že Palestinci mohou výstavbu použít k zablokování mírových rozhovorů kladením nerealistických požadavků“.