Právě „boj s korupcí“ v českém pojetí označil za hlavní motor této opozice proti politice. Podle Bělohradského se jedná o „morální kýč“, kdy je věcný problém prezentován absolutně, jako souboj Dobra se Zlem, čímž se z tohoto diskursu logicky vytrácí věcná podstata, včetně kritického myšlení. Pod rouškou prosazování „Dobra“ proti „Zlu“, v hysterické, nekritické atmosféře, se pak mnohem jednodušeji prosazují některým skupinám jejich vlastní, osobní zájmy a do veřejného prostoru se vkrádají také různí rádoby spasitelé a podvodníci. Kdo sleduje veřejnou (ne)debatu o návrhu nového zákona o státním zastupitelství, musí dát v mnoha směrech Bělohradskému za pravdu.

Inkviziční debata

Minulý týden proběhl v Senátu k návrhu zákona seminář, který pořádal asi nejagilnější propagátor této normy, samozřejmě vedle Unie státních zástupců a Lenky Bradáčové, organizace Transparency International. Bylo až nápadné, že ze státních zástupců byl mezi nimi pouze jediný – a to velmi, velmi vlažný, spíše z donucení a hlavně neveřejný – kritik této normy, olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištván. Ostatní státní zástupci se sesedli okolo Lenky Bradáčové a potichu, mezi sebou, hodnotili jednotlivá vystoupení přítomných politiků. Ti pak, pod vedením moderátorky veřejnoprávní České televize Daniely Drtinové, která nezakrývala nijak svůj pozitivní postoj k zákonu, odpovídali prakticky pouze na otázky směřující v různých obměnách vždy k jedinému: zda jsou kategoricky pro či proti zákonu. Pokud zaváhali, připustili nějaké pochybnosti, Drtinová jim položila sugestivní otázku „Tak ano nebo ne? Vyjádřete se jasně!“, což vždy, pod bedlivě přísným dohledem přítomných žalobců, vedlo i vlažné kritiky normy (např. předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Stanislav Polčák) ke konečnému závěru, že zákon budou podporovat. Pro případ, že by snad přemýšleli zákonodárci o změně tohoto zákona při jeho projednávání ve sněmovně, označila toto jejich právo již dopředu Drtinová za opovrženíhodné „kutilství“, které by měli za svoji politickou stranu teď a tady odmítnout a formulovat jako závazek, že do zákona nebudou vnášet pozměňovací návrhy. Korunu tomu všemu nasadil ministr spravedlnosti a místopředseda ODS Pavel Blažek, který se po každém svém vystoupení šel ujistit k Lence Bradáčové, zda to, co řekl, se jí líbilo. Chichotání ministra Blažka a Bradáčové pokyvování hlavou značilo, že byť to často postrádalo hlavu i patu, tak to rozhodně ničemu neublížilo.

Už jen tato inkviziční atmosféra semináře, režie i chování jednotlivých aktérů vyvolávalo dávivý pocit z úrovně stávajících politických elit.

Jedním z nejzajímavějších momentů proto bylo vystoupení Hany Marvanové, která položila otázku ohledně osudu případů, které jsou nyní rozpracovány na vrchních státních zastupitelstvích, přičemž po jejich zániku by musely být „delegovány“ na jiná státní zastupitelství. Olomoucký vrchní žalobce Ištván, jakkoliv na něm bylo vidět, že je mu to proti srsti vůbec vystoupit, totiž k překvapení všech připustil problém a jako příklad uvedl kauzu Mostecké uhelné, kterou by musel předat pravděpodobně na Městské státní zastupitelství v Praze. Navíc přiznal, že případ o 150 tisících stranách spisu by musel znovu nastudovat jiný státní zástupce, protože ten stávající by do Prahy nepřešel. Po této odpovědi bylo vidět zděšení v očích všech přítomných lobbistů zákona. Bradáčová sama odmítla – k velkému údivu Marvanové – na tento věcný dotaz odpovědět vůbec s replikou, že „už vše podstatné řekla“.

A jako ostatně všechny věcné, kritické dotazy byl i tento zahrán ministrem a dalšími panelisty s požehnáním moderátorky následně do autu s vysvětlením, že bude jistě ještě vyřešen.