Předně dodnes pořádně ani nevíme, co se to v malostranském podloubí vlastně stalo. Jediné jmenovité svědectví poskytl poslanec Věcí veřejných Petr Skokan, který podle všeho o incidentu také okamžitě informoval média. Musí to být ale velmi vřelé vztahy v téhle koalici, když koaliční poslanec místo toho, aby nejdříve kontaktoval příslušného ministra s dotazem, zda je tomu opravdu tak a že by bylo na místě, aby k tomu zaujal nějaké stanovisko dříve, než se to tom dozvědí média, naopak sám obvolává novináře a poskytuje jim barvitá svědectví z druhé ruky. Jak to nazvat jinak, než pokrytectvím, když takový poslanec nadále setrvává v koaličním táboře? Očekával bych také, že se za jednání svého poslance představitelé Věcí veřejných omluví - místo toho však ještě gradují na zasedání vlády ústy Karolíny Peake svůj útok na Kalouska tím, že to naopak on a ne Skokan není ve svém jednání „chlap". A opět nevíme, co se poté na vládě semlelo, ale od člověka, který fackuje lidi na ulici, přeci v ten samý den nemůžeme čekat nic jiného, než že urazí ženu. Aspoň taková je totiž převládající interpretace událostí z úst koaličních partnerů TOP09. Upřímně, poté, co předvedl poslanec Skokan, bych se podobné reakci Kalouska na takovou křivárnu ani nedivil. Ten ale trvá na svém, totiž že Peake neurazil.

Pozorný divák by si také měl povšimnout, že ani jednoho z vládních politiků nenapadla okamžitě jediná logická reakce na Kalouskovo jednání, která by odpovídala situaci i faktu, že spolu tito lidé v dobré víře spravují tuto zemi, totiž výzva Kalouska k omluvě. Ten by zcela jistě chvíli trval na svém, argumentoval by, že každý slušný člověk se nemůže nechat urážet, notabene vyhrožuje-li mu někdo tím, že bude viset, ale omluva by, byť s výhradami, přišla. Jediným vysvětlením pro to, že dosud taková výzva nepadla a naopak se stupňují vzájemné osobní útoky, je, že spolu prostě nevládnou této zemi v dobré víře, v zájmu reforem, a že je spojuje něco jiného, než o čem neustále navenek přesvědčují. Jedná se o pokrytectví, které pomohla Kalouskova facka a události, které následovaly, pro mnohé odhalit.

Nejvíce mne ale štve pokrytectví některých médií, která jako kdyby až dnes objevila jeden z povahových rysů Miroslava Kalouska, kterým je vysoká míra dispozice k politické nekorektnosti. Vždyť na politickém fackování v obrazném slova smyslu je založena celá TOP09! Tento politický projekt není ničím jiným, než jednou velkou fackou české společnosti, založenou na podivném masochismu, který je přítomen v české střední třídě, z níž se rekrutovala většina voličů TOP09. Tu Kalousek se Schwarzenbergem před volbami fackovali zprava, zleva lživými argumenty o vinících státního dluhu, o příčinách řeckých problémů a hlavně o tom, že je to primárně ona, kdo musí nést důsledky úsporných opatření, protože její „rozežranost" je tou pravou příčinou ekonomické recese a zadlužení. Symbolem této politické facky par excellence budiž fiktivní složenka, kterou Kalousek rozeslal před volbami všem občanům ČR, až se z toho některým, převážně těm starším, udělalo nevolno,

Dokonale oba zfackovali i většinu českých médií, která jakoby zapomněla na to, jak o Kalouskovi psala posledních patnáct let a začala šířit mýtus o hodném knížeti, který udělal z pytláka nejlepšího hajného, který odteďka bude pod jeho dohledem sekat dobrotu. K smíchu! Tahle facka bude na tvářích českých novinářů hodně dlouho a je jejich nejhorší obžalobou.

V této souvislosti mi připadá až neuvěřitelné, že ČSSD na jedné straně kritizuje Kalouska za jeho čtyři facky hrubiánovi, který si je opravdu zasloužil a argumentuje tím, že je to výraz pohrdání občany a na straně druhé ústy svého prvního místopředsedy Michala Haška vítá jeho ocenění jako ministra financí roku. Je zřejmé, že i někteří lidé v ČSSD by potřebovali proplesknout, protože jinak, než tím, že někdy spí a pak mluví z cesty, to vysvětlit nelze.

Kdybych to vzal do důsledků, tak tím, že Kalousek na údajné urážky reagoval, vystoupil z ministerského auta a snažil se pokřikujícímu jeho názory rozmluvit, naopak neprojevil pohrdání. To by zůstal sedět a ignoroval by jej. Jestli někdo pohrdá českými občany, pak je to ten, kdo udělil Kalouskovi cenu, kterou si z objektivních důvodů nezaslouží ani on, ani Nečasova vláda. Chápu, že mocným finančním skupinám, které chtějí privatizovat stát, Nečasova vláda i Kalouskova politika mimořádně vyhovuje. Provádí totiž příkladnou šokovou terapii, do které zapadají i jeho pravidelné „omyly" ohledně hospodářského růstu, kdy rozpočet, který schvaluje sněmovna, je už v prvopočátku nereálný a nepravdivý. Posílá-li takový rozpočet ministr financí ke schválení sboru, který zastupuje občany země, jak jinak lze takové jednání nazvat, než pohrdáním občany? Jak může ČSSD na jedné straně kritizovat Kalouska za facky jednomu občanu a přitom jej chválit za to, když fackuje zbylých deset milionů a ještě za to dostává cenu?

Otázka zní, kdo je horší. Zda Kalousek, který se svojí politikou pohrdání lidmi netajil a netají, šel s kůží na trh a uspěl s politickým masochismem ve volbách, anebo lidé v ČSSD, kteří získali svůj mandát na základě přesně opačného programu a přitom jejich praktické kroky jsou s tímto programem v rozporu, politici ČSSD, kteří vítají ocenění Kalouska za jeho politiku proti jejich voličům a podporují lidi, jako je Jaroslav Palas či Roman Houska, kteří zprivatizovali ČSSD, aby jí prodali politické konkurenci?

Publikováno se souhlasem vydavatele.