Na mysli mám zejména posledně odvysílaný díl o převzetí moci komunisty v únoru 1948. Za prvé nebyl ani náznakem zmíněn předchozí vývoj let 1945 - 1948, který by posluchačům uvodil následné děje a události. Film začal ,,skokem" do 20. února 1948, tedy dne, kdy 12 nekomunistických ministrů podalo demisi na protest proti zkomunizování policie komunisty a divák byl bez znalosti kontextu ,,hozen" přímo do víru tehdejších dramatických událostí. Autoři (scénárista P. Kosatík a režisér R. Sedláček) nevysvětlili zejména roli V. Zorina, tehdejšího náměstka Narkomindělu (sovětského ministerstva zahraničních věcí), který narychlo přijel do Prahy, aby tlumočil Stalinovu směrnici, aby komunisté využili vládní krize k definitivnímu uchopení moci. Zorinova role ve filmu je v podání autorů zcela nadbytečná.

Film se rovněž nezabývá faktem, že Gottwald byl na počátku vládní krize poněkud váhavý a pod stálým tlakem radikálních komunistů, jako byli V. Kopecký, J. Ďuriš či V. Nosek. Až po Zorinově intervenci se posléze předseda KSČ rozhodl využít demise ministrů k nastolení mocenského monopolu KSČ beze zbytku. V tomto dílu není ani věnován dostatečný prostor sjezdu závodních rad, ani generální stávce a boji o Lidový dům. Tyto události jsou zde zmíněny toliko okrajově.

Předseda národních socialistů P. Zenkl, který s H. Ripkou inicioval odchod z vlády, je zde vykreslen nevěrohodně a na diváka jeho dikce působí lehce komicky. Autoři jej znázorňují jako nervově značně nestabilního člověka, který neví, co vlastně podáním demise způsobil. Naopak ztvárnění E. Beneše je daleko uvěřitelnější a odpovídající dané realitě.

Pro znázornění dramatičnosti děje bych také očekával, kdyby Kosatík zmínil, co by se dělo v případě, že by prezident Beneš demise nepřijal. V tom případě by odbory vyhlásily generální stávku, konaly by se veřejné schůze za odstoupení prezidenta a začalo masové zatýkání nekomunistických politiků, v případě odporu demokratických stran i zajišťování poslanců bez ohledu na jejich imunitu. Mimochodem seznam zatýkání nekomunistických představitelů byl připraven jako tzv. ,,Seznam B" komunisty v Bezpečnosti.

Je škoda, že výše zmíněné události nebyly do tohoto dílu zakomponovány, neboť byly důležitou součástí únorových událostí. Přes výše uvedené nedostatky lze ovšem hodnotit České století pozitivně. Cyklus se snaží osvětlit divákům zajímavou formou i zpracováním zásadní historické mezníky v českých dějinách, i když jeho edukativní linie je trochu kolísavá.