Je to dáno především ekonomickou situací země, která se nelepší, nepříliš povzbudivými vyhlídkami na dobrý výsledek v nadcházejících krajských a senátních volbách a v neposlední řadě rekordně nízkou důvěrou v jeho pravicovou vládu a také ODS, jež se v některých průzkumech veřejného mínění umisťuje za komunisty.

Petr Nečas svůj neklid mysli a duše dával najevo již dříve, ještě v roli ministra práce a sociálních věcí, když mu Ústavní soud smetl ze stolu zákon o zrušení prvních tří dnů nemoci při nemocenské. Jeho jízlivé poznámky na adresu ústavních soudců byly do té doby překvapením nejen pro pravicové politické komentátory – vždyť Nečas se vždy profiloval jako politik se solidní mravní integritou, jako kultivovaně vystupující zástupce konzervativního proudu ODS. Jako inteligentní asociál s brilantním analytickým myšlením.

Nyní je Nečas jako předseda ODS a vlády v dvojím ohni, kterému je vystaveno jeho vůdcovství. Ukazuje se, že v rolích, ve kterých nemá vrcholnou zodpovědnost, si vede lépe. Jako premiér odvolává v drtivé většině ministry ze své strany, jako kdyby se bál „sáhnout“ jinam. A kandidátů na výměnu je ve zbývajících koaličních stranách jistě dost. Petr Nečas funguje jako politik nejlépe, když má vláda „klid na práci“ a nemusí čelit kritice, zabývat se krizovými situacemi ve vládě nebo řešit její naléhavé existenční problémy. Tady se otvírá jeho slabé místo, které se snaží využívat jeho vnitrostraničtí oponenti. Jen si vzpomeňme na frašku, v niž se proměnilo odvolání tehdejších „véčkařských“ ministrů Dobeše a Johna, kdy byl předseda vlády vyškolen prezidentem Václavem Klausem z politické taktiky. Prezident si tehdy zahrál na „superpremiéra“, dočasného vůdce vlády, a nebylo to poprvé.

Petr Nečas musí mimoto řešit i tu otevřenější, tu skrytější boj mezi ODS a TOP09 o prvenství na pravé straně politického spektra. Zde se opět ukazuje, že Nečas nemá potřebný tah na branku. O skutečném předsedovi TOP09 a ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi si můžeme myslet leccos, např. že je inteligentním asociálem jako Nečas, nicméně pravdou je, že v prosazování své agendy a přesvědčování svých kolegů má zkrátka Kalousek navrch. S tím souvisí i to, že nejdůležitější ministerstvo nedrží již druhé volební období člen ODS, což Nečasovi někteří jeho oponenti dodnes nemohou zapomenout. Nečas si na Kalouska navíc nedovolí, ví, že právě on je hybnou silou vlády a klíčový partner pro schvalování jejích reforem. O tom svědčí i jeho „přátelské“ vyplísnění Kalouska za jedovaté výroky pronesené na schůzi Poslanecké sněmovny ve věci vydání stranické kolegyně Vlasty Parkanové.

Boj o hegemona na pravici sice pokračuje, ale pravicové strany musejí akutně řešit problém velkého odlivu voličské přízně, což může ODS s TOP09 alespoň načas pragmaticky sblížit. Pokud pomýšlejí na solidní výsledek v říjnových krajských a senátních volbách, dává smysl utvořit společné kandidátky, případně formovat vícečlenné předvolební pravostředové koalice. Je možné, že takováto snaha se setká s nevolí vlivných členů ODS, kteří si ji mohou vyložit jako slabost ODS – nejsilnější pravicová strana přece nemusí chodit s prosíkem za svým největším konkurentem. Každopádně společný cíl, narušit dominanci ČSSD v krajích a zabránit opětovným „rudo-oranžovým“ koalicím, může být nakonec pro momentálně strádající strany silnějším motivem. Nečas sice tvrdí, že přednost bude mít volební kampaň zaměřená dovnitř krajů, nicméně se nechal slyšet, že kampaň bude mít i celostátní přesah a téma „stop rudo-oranžovému bloku“ se v tomto případě nabízí. Nečasova vzrůstající slovní agrese vůči levicové opozici a snaha vlády ji za každou cenu přehlasovat, by tomuto naladění odpovídala.

I když dopadnou nadcházející volby pro ODS příznivěji než ty minulé, na kvalitách vůdcovství Petra Nečase se toho příliš nezmění. Krajští reprezentanti budou takový výsledek považovat především za svůj úspěch, nikoli nejužšího vedení. Budou se snažit být co možná nejnezávislejší na centrále, aby se před veřejností zviditelnili a distancovali se od extrémně nepopulární vlády. Zatím se ale zdá, že ODS pro volby nemá nejlepší vyhlídky a v takovém případě bude potřebovat někoho, kdo dokáže konsolidovat stranu a alespoň na potřebnou chvíli sjednotit různé proudy. Pokud to premiér bude činit formou nátlaku a jízlivým shazováním svých oponentů, jak to předvedl v minulosti, může se stát ještě před letošním volebním sjezdem lovnou zvěří nejen krajských lídrů, ale i těch, kterým Nečas něco politicky dluží. Na politické dluhy se sice exekuce nevztahují, ale dokáží otřást základy politických stran. A jestli něco, tak právě situace týkající se zpochybňování autority potřebuje v současnosti ze všeho nejméně.

Bude každopádně zajímavé sledovat „dva kohouty na jednom smetišti“, tedy Nečase s Kalouskem, jestli se spolu dokáží vyladit a rozumně koexistovat. Napětí mezi oběma politicky i charakterově odlišnými muži bude pro Nečase zatěžkávací zkouškou, protože Kalousek čas od času bude jistě podnikat výpady na adresu ODS ve snaze ji v důležitých momentech oslabit. Na to bude mít příležitostí dost nejen po krajských a senátních volbách, během sjezdu ODS, ale i coby tvůrce a strážce státního rozpočtu, bděle rozdělující „výslužky“ a drobky i ministrům za nejsilnější pravicovou stranu. To souvisí i s tím, a někteří vrcholní členové to ještě úplně nepochopili, že ODS není v koalici na základě výsledku voleb dominantní silou, a nemůže tak předem zaujímat výhodné vyjednávací pozice nebo předkládat různá ultimáta.

Když se podíváme na Nečasova předchůdce Mirka Topolánka, ten s Kalouskem takové problémy neměl. Je to jednak tím, že Topolánek objektivně nedosahuje obecné i politické inteligence jako Kalousek, jednak tím, že Kalouskovi (i z tohoto důvodu) vycházel v lecčems vstříc, a v neposlední řadě si se skutečným předsedou TOP09 lidsky vyhovoval. Topolánek je sice politický nedouk, nicméně jako vůdce byl jistě lepší než jeho nástupce. Minimálně v tom, že se dokázal obklopit politicky schopnějšími (i všehoschopnými) lidmi.

Jestli je pro ODS výhodnější mít v čele asociálního politického neumětela s vůdcovskými ambicemi, nebo politicky inteligentního asociála se slabým tahem na branku, se zanedlouho dozvíme. A má vůbec strana, spoléhající se ve volebních kampaních na strašení rudo-oranžovým nebezpečím a ostentativním pohrdáním alternativních řešení, u voličů šanci?

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.