MF DNES jako tradičně antirusky orientovaný list zvolila emotivní titulek zřejmě proto, aby podprahově utvrdila naši bezvýhradnou zahraničněpolitickou orientaci na USA v očích politiků i veřejnosti. Pravicové noviny, které již léta hlásají, jak jsou objektivní, opět předvedly, na čí straně ve skutečnosti stojí.

V této souvislosti mě napadá komentář bývalého šéfredaktora MF DNES P. Šafra, který před volbami 2006 ve sporu s J. Paroubkem o objektivitu médií a MF DNES prohlásil, že list jím vedený zůstává za všech okolností strážcem objektivity a ,,ochráncem“ ,,obecně objektivních“ hodnot jako jsou nízké daně, žádná ingerence státu do ekonomiky, neviditelná ruka trhu apod. Zajímavé, nicméně výše zmíněné hodnoty nejsou ani objektivní, natožpak levicové, ale pravicové.

Nebo si vezměme téma umístění radarové základny v Brdech, proti které protestovalo dvě třetiny lidí, což Topolánka a spol. tehdy vůbec nezajímalo. MF se samozřejmě ,,objektivně“ klonila k instalaci raketového zařízení na území České republiky, vystupovala v tomto nepokrytě jako hlásná trouba pravicové vlády. MF stejně jako Topolánkova vláda demagogicky prohlašovala, že odmítnutí radaru je projevení antiamerikanismu v české společnosti, že se jedná o odmítnutí projevení vděčnosti za to, co pro nás Spojené státy v minulosti udělaly. Připomeňme jen, že Topolánkova vláda a A. Vondra zvlášť si přáli umístění radaru snad ještě více než samotní Američané. Kromě toho pravicová média téměř nevěnovala pozornost odpůrcům raketové základny v čele s J. Tamášem z občanského hnutí Ne základnám, jenž držel několik týdnů hladovku, aby upozornil, že tato otázka je pro něho doslova otázkou života a smrti.

Nejnověji můžeme ideologickou úlitbu pravicových redaktorů MF DNES vidět u schvalování protilidových reforem. MF opět ,,objektivně“ píše, že škrty a vládní reformy jsou jedinou možností, jak snížit obrovské zadlužení naší země, které z velké části způsobily naše pravicové vlády. Reformy se dají dělat samozřejmě jinou formou a s větší rozvahou, Nečasova vláda si však zvolila metodu ,,z pozice síly“, to znamená protlačování zmíněných zákonů bez ohledu na odborné konzultace s opozicí. Akce však obvykle vyvolává reakci a vládou zvolená konfrontační politika měla za následek konfrontaci s veřejností, která několikrát protestovala proti zvolenému způsobu provádění reforem a škrtům.

Antirusismus je u MF DNES a jiných pravicových listů již tradiční a zavedený. Asi se nemohou smířit s tím, že těžiště světové ekonomiky se z USA přesunulo do Číny a že dalšími regionálními hospodářskými velmocemi jsou Turecko či Indie. Do popředí se začínají dostávat i země společenství BRICS (Brazílie, Rusko, Indie ,Čína, Jižní Afrika), o němž MF DNES informuje víceménně z povinnosti opět bez hlubšího zájmu.

MF DNES a její redaktoři se zkrátka musejí řídit ekonomickými a politickými zájmy svého ,,chlebodárce“, tedy majitele. A ten z logiky věci může být těžko levicově orientovaný. Proto mne pobavil před časem výrok jednoho šéfredaktora nejmenovaných pravicových novin, který prohlásil, že v jeho redakci jsou i lidé, kteří mají centristické i levicové uvažování. Chtít však po Mladé frontě, aby byla skutečně nezaujatá a přísně objektivní je stejné jako chtít po Ústavu pro studium totalitních režimů, aby ,,nestranně hodnotil dobu nesvobody a období komunistické totalitní moci.“

Publikováno se souhlasem vydavatele.