Není to až taková změna oproti předchozímu čtvrtletí, kdy ekonomika stagnovala, a v podstatě se tento výsledek nachází v mezích statistické chyby. Jde navíc o předběžný odhad, takže je dobré brát jej jako indikaci, nikoliv jako konečné neměnné číslo.

Na podrobnosti si budeme muset ještě zhruba měsíc počkat, takže prozatím lze jen usuzovat, že ekonomika zůstala ve vleku vysoké inflace snižující reálnou kupní sílu obyvatel. Doposud spotřeba tuzemských domácností klesala a oproti konci roku 2019 už byla zhruba o desetinu nižší.

Teprve podrobná čísla ukážou, zda se rozpohybovaly investice nebo jak do HDP tentokrát promluvily zásoby, které alespoň podle průzkumů mezi firmami opět narůstají. Tentokrát nikoliv ty materiálové, ale přímo zásoby neprodaných hotových výrobků.

Výjimkou může být zatím automobilový průmysl, kterému se dařilo dohánět skluz z předchozího roku a díky dostupnosti dovážených součástek i odbourávat zásobu starých objednávek a tím i zvyšovat export do zahraničí.

V meziročním srovnání propad české ekonomiky zrychlil z 0,5 % na 0,6 %, a proto nemá smysl symbolický mezičtvrtletní růst nijak přeceňovat. Druhá polovina roku by díky nižší inflaci měla být z pohledu české ekonomiky přece jen úspěšnější. Přesto celoročním výsledkem nebude asi nic jiného než kladná nula. S ohledem na vývoj v Německu, jako našeho hlavního obchodní partnera, asi nelze čekat nějaký zázrak.