Už před dnešním zasedáním bylo zřejmé, že debata se bude točit okolo otázky, zda sazby ponechat či zvýšit, nicméně dva hlasy pro jejich navýšení a docela jestřábí komentář guvernéra na tiskové konferenci jsou přece jen trochu překvapením. Nelze opomenout ani kontrast mezi tóny linoucími se z centrální banky v Praze a ve Frankfurtu. Ale popořadě.

Ponechání sazeb na současné úrovni je vlastně pragmatickým rozhodnutím na zasedání, kdy je k dispozici stará, byť vcelku se naplňující prognóza. Ta sama o sobě předpokládá, že by ČNB měla svoji hlavní sazbu letos ještě jednou zvýšit, nicméně už na začátku příštího roku ji snížit… a nikoliv jednou. Vypadá to sice jako „jemné“ dolaďování, nicméně ve stínu zahraničních rizik a nejistot však nemusí být zrovna nejvhodnější. Už třeba proto, že důsledky změny sazeb přicházejí nikoliv hned, ale s poměrně velkým prodlením. Hlavním argumentem pro ponechání sazeb byla opatrnost daná nejistotami a riziky z vývoje v zahraničí.

Pro zvýšení sazeb zase svědčily kromě prognózy zvýšené inflační tlaky a slabá koruna. Nicméně, jak uvedl guvernér, i na příštím zasedání se nejspíše o zvýšení sazeb bude znovu jednat. A rozhodnou nová čísla z domácí ekonomiky. Pokud se potvrdí, že česká ekonomika je stále silně imunní vůči útlumu poptávky v Evropě, nelze vyloučit, že v ČNB zvítězí jestřábí postoj. Aby to nebylo až tak jednoduché, do rozhodování promluví i nová prognóza. A ta už nemusí být pro nejbližší období až tak optimistická jako ta současná, podle níž ČNB předpokládá postupné zrychlování ekonomiky až na téměř 3 % v roce 2020. Proto ani současný rázný postoj ČNB nemusí do konce roku automaticky znamenat i vyšší sazby.

O snižování sazeb, které v nemalé míře implikují finanční trhy, řeč tentokrát nebyla a zřejmě ani v listopadu nebude. Zato se může rozvinout diskuse okolo možnosti oživení odprodeje výnosů z devizových rezerv, který ještě před devizovými intervencemi ČNB prováděla. Ne že by samy o sobě zválcovaly kurz a pomohly koruně dohnat prognózu, avšak alespoň by zbrzdily soustavný nárůst devizových rezerv. Už třeba proto, že přibývající eura je třeba stále někde investovat.