Zatímco příjmy se dál v důsledku útlumu ekonomické aktivity propadají, výdaje státu narůstají. Příjmová strana zaostává nejenom vůči loňským výsledkům, ale i plánu schváleném na letošní rok.

Vidět je to především u spotřebních daní, ale i DPH. Utlumená spotřeba domácností se tak jednoznačně odráží ve slabším výběru jedné z nejdůležitějších daní v našem daňovém systému. Méně stát vybral i na dani z příjmu fyzických osob, které se zatím do všech veřejných rozpočtů vybralo o 20 mld. méně než za první čtyři měsíce loňského roku.

Na výdajové straně je stále citelný tlak v důsledku pokračující pandemie a opatření s ní spojených. Výrazně vyšší jsou proto transfery podnikatelským subjektům, avšak výdaje rozpočtu narůstají i v důsledku dalšího zvyšování platů ve veřejném sektoru a valorizace penzí. Pomalejší čerpání je zatím vidět u investic, u kterých ovšem MF uvádí, že se jejich tempo zrychlí ve druhé polovině roku.

Třetina roku je za námi a deficit rozpočtu se blíží dvěma stům miliardám. Zdá se tak velmi pravděpodobné, že půl biliónový schodek už není úplně nepředstavitelný.

Samozřejmě ve hře je ještě doběh vratek daní z příjmů i zálohy na daň u právnických osob. Ty by mohly vývoj rozpočtu v dalších měsících ovlivnit negativně, zatímco očekávaný rozjezd spotřeby po konci lockdownu by měl zase příjmovou stranu přece jen viditelně podpořit.

V každém případě rekordnímu deficitu v letošním roce ČR nejspíš neujde a její dluh proto zdolá metu 2,6 bilionů korun a jak v absolutním, tak i v relativním vyjádření dosáhne nejvyšší hodnoty v historii.

S negativními tendencemi strukturální povahy se bude muset ČR potýkat i po konci pandemie. Bez reformy daní a současně i přehodnocení výdajových politik se dalšímu růstu dluhu nevyhne ani v dalších letech a bude tak odkázána na přízeň finančních trhů i toleranci ratingových agentur.