V průmyslu, který minima neatakoval, je vidět, že na něj restrikce v dubnu nedopadaly tak tvrdě jako na služby. V každém případě jsou očekávání firem v tomto odvětví pro další měsíce velmi pesimistická co do výroby i zaměstnanosti a hlavním problémem je nedostatečná poptávka. A to je problém, s nímž se průmyslové podniky budou potýkat i po ukončení všech domácích restrikcí. Velká část výroby jde totiž na export a vzhledem ke stavu ekonomik zemí západní Evropy není vůbec jisté, že se vše rychle vrátí do dřívějších kolejí.

Zatímco v průmyslu je hlavním problémem poptávka, ve stavebnictví jsou to nedostatkoví zaměstnanci. Toto odvětví závislé na zahraničních pracovnících se po uzavření hranic a dalších omezeních dostalo pod tlak, kdy sice práci má, ale nemá jí kdo vykonávat.

Část problémů, které srážejí náladu podnikatelského sektoru, odezní s tím, jak postupně zmizí restrikce, nicméně se objeví problémy jiné. Tím hlavním bude návrat domácích i zahraničních zákazníků. Je velmi nejisté, že v době recese bude chuť nakupovat třeba auta nebo nábytek tak silná jako dříve nebo že se firmy zase pustí do investic včetně obnovy vozového parku. Příkladem budiž třeba očekávaná recese ve Švédsku, které se dramatickému propadu nevyhne ani bez zásadních restrikcí a které je stejně jako my malou otevřenou ekonomikou.

Pesimismus zavládl i u spotřebitelů, i když v době minulé recese měli náladu ještě horší. V každém případě je tu strach z nezaměstnanosti, ze zhoršení vlastní finanční situace a nakonec i obavy o ekonomiku. To není rozhodně kombinace, která by lidi motivovala nakupovat. Takže ani po otevření těch největších obchodů je nepravděpodobné, že by se spotřebitelská poptávka vrátila na dřívější úroveň ještě v letošním roce.