Nezaměstnaných bylo podle této statistiky na konci roku jen necelých 130 tisíc, tedy nesrovnatelně méně než volných pracovních míst. Nelze si nevšimnout výrazného rozdílu mezi zmíněnými 130 tisíci podle výběrových šetření a více než 200 tisíci vycházejícími ze statistik úřadů práce. Mezi nezaměstnané se v případě výběrových pracovních sil totiž počítají lidé, kteří skutečně práci hledají a jsou ochotni do ní během dvou týdnů nastoupit. Je jich proto zcela logicky méně než těch, kteří se „jen“ zaregistrují na „pracáku“.

Pro firmy bude v důsledku zmenšujícího se počtu nezaměstnaných v letošním roce ještě obtížnější nacházet nové zaměstnance, aby dostály objednávkám. A netýká se to jen kvalifikovaných lidí v průmyslu, ale nyní už i ve službách, kde v posledním čtvrtletí obsadili nejvíce míst. Permanentně rostoucí nedostatek lidí se nepochybně projeví v důraznějším postoji firem při získávání pracovníků od konkurence a současně je i přiměje k investicím do automatizace výroby či obsluhy. Nakonec se tento nedostatek může stát docela žádoucím katalyzátorem pro posun ekonomiky k tvorbě vyšší přidané hodnoty.

Situace, jak naznačují údaje z trhu práce, však nemusí být až tak černobílá. Vedle nezaměstnaných je tu stále ještě skupina lidí, která sice nepracuje, nicméně ráda by pracovala, avšak práci si už aktivně nehledá (a tudíž v tomto případě nepatří do kolonky nezaměstnaných). Statistický úřad je označuje za tzv. odrazené. Jsou to lidé, kteří se raději dále vzdělávají, šli do předčasného důchodu anebo jsou v invalidním důchodu apod. Pouze si už práci aktivně nehledají. Vzhledem k jejich ne zrovna malému počtu mohou být pro firmy rezervou, kterou by možná stálo za to oslovit. Zvlášť, když pokles nezaměstnanosti ještě není u konce.

Petr Dufek
finanční analytik