Inflace na realitním trhu nebere konce a naděje, že se růst cen zmírní, zůstává velmi malá. Trend těchto cen totiž nezlomila ani pandemie, ani recese s ní spojená, a proto lze jen těžko očekávat, že se situace může brzy obrátit ve prospěch kupujících.

V tuzemsku je realitní trh stále ve vleku silné poptávky a výrazně a dlouhodobě zaostávající nabídky. Sice můžeme vidět první známky oživení bytové výstavby v posledních měsících, avšak zatím jde spíše jen o drobné zvýšení počtu stavěných bytů a rodinných domů, které zdaleka neodpovídá ani situaci v roce 2008. Výstavbu brzdí nejenom dlouhodobě neřešená byrokracie, která je extrémní i ve světovém měřítku, ale nyní i nedostatek materiálu a chybějící pracovníci. Nemluvě o tom, že na nejvíce napjatém trhu – pražském – se staví méně než loni.

Nízké úrokové sazby – záporné dokonce v zemích EMU – nabádají investory hledat jiná aktiva, a tak se český realitní trh dostal i do pozornosti institucionálních investorů. Když k tomu připočteme i zvýšenou domácí poptávku po bydlení, kterou mohlo ovlivnit (a urychlit) i avizované zvýšení úrokových sazeb, tak tu vzniká rozhodně ne příznivý mix pro zájemce o bydlení.

Jen pro zajímavost, i kdyby ceny bytů ve zbytku roku jen stagnovaly, budou stále v průměru o 8,4 % vyšší než loni. A tak nezbývá než dodat, že v průměru jsou nyní byty dražší o 67 %, než byly v roce 2015. Znamená to za tuto dobu třetí nejrychlejší růst cen bytů v EU, hned po Maďarsku a Lucembursku.