Celková důvěra v ekonomiku se sice mírně snížila, nicméně ne proto, že by svoji situaci a výhled hodnotily negativně firmy v průmyslu nebo ve stavebnictví. Pokles očekávání šel tentokrát na vrub obchodníkům, kteří ovšem tak jen mírně krotili svůj rekordní optimismus z předchozích měsíců. Proto nemá příliš smysl z tohoto výsledku cokoliv vyvozovat. Snad jen to, že v průběhu roku může dojít k drobnému zpomalení růstu tržeb maloobchodu, nicméně na tom snad není ani nic překvapivého. Naproti tomu optimističtější nálada se vrátila do stavebnictví, kde se už konečně zlomil dlouhodobě negativní trend zakázek.

Nejde sice o žádný dramatický restart, ale i tak je to změna k lepšímu. Z pohledu dalšího vývoje ekonomiky je však mnohem podstatnější vývoj v jejím největším odvětví – a sice v průmyslu. A tam i nadále panuje výborná nálada. Není sice úplně super-optimistická, nicméně je i nadále nad dlouhodobým průměrem s tím, jak firmy i nadále předpokládají, že budou zvyšovat jak svojí produkci, tak i zaměstnanost. Jak na tom byly v březnu se zakázkami, se však ukáže až příští úterý, kdy budou zveřejněny indexy nákupních manažerů (PMI).

A na závěr snad nelze opomenout jedno „nej“, které z březnového průzkumu důvěry vyplynulo. A tím je nejvyšší optimismus českých spotřebitelů v historii (sleduje se od roku 1998), který je ruku v ruce s jejich klesajícím strachem z budoucnosti. Nebojí se ani inflace, nezaměstnanosti ani zhoršení své finanční situace a na druhou stranu jsou ochotni rekordně utrácet i investovat. A prostě pociťují (nebo dokonce si užívají) ekonomický růst, který nepochybně ještě nějaký čas vydrží… tedy až do další recese.

Petr Dufek
finanční analytik