Podle sezónně očištěných údajů ČSÚ se schodek veřejných financí v tomto čase prohloubil a odpovídal -8,8 % HDP. Podepsal se na něm nižší výběr daní (mj. v důsledku zrušení superhrubé mzdy) a vyšší tlak na vyplácení sociálních dávek. Výrazně deficitní bylo především hospodaření státu, zatímco výsledky dalších veřejných rozpočtů (místních nebo fondů sociálního zabezpečení) zůstalo v černých číslech. Pozitivní zprávou nicméně je, že v kovidových časech veřejný sektor dokázal dál navyšovat své investice, které v ročním vyjádření dosáhly nového historického maxima 284 mld. korun.

S deficitem jde ruku v ruce i nárůst zadlužení veřejných rozpočtů, které na konci prvního čtvrtletí dosáhlo 44,1 % HDP. Jako již tradičně, většinu tohoto dluhu představuje státní dluh. V absolutních číslech se zvýšil meziročně o 630 mld. korun, což je samozřejmě více, než by odpovídalo aktuálnímu rozpočtovému schodku, avšak stát průběžně vytváří dostatečnou likviditní zásobu i na deficit v dalších měsících i na splátky státního dluhu. Proto může nárůst dluhu v dalších čtvrtletích přece jen zpomalit, i když negativní trend zadlužování se tím už příliš nezmění.

Ten je totiž výsledkem nesouladu míry zdanění a rozměru veřejných výdajů. Ten ostatně asi nejlépe ilustruje rostoucí strukturální schodek veřejných financí ČR, který letos nejspíše opět naroste. Nezbývá než dodat, že ČR stále patří mezi nejméně zadlužené země EU a na rozdíl od zemí eurozóny nemusí místní dluhopisový trh podporovat svými nákupy centrální banka. Stát se tak bez dopingu financuje sám, převážně na tuzemském finančním trhu.