Před pár dny a týdny proběhly v Paříži opakovaně obrovské demonstrace proti zákonu umožňujícímu „sňatky“ homosexuálů. Na milión Francouzů šlo dlouhými pochody s transparenty žádajícími ochranu přirozené tradiční rodiny muže a ženy. Opakovaně na ně brutálně zaútočila policie, spoustu pokojných demonstrantů pozatýkala. Jeden z ministrů socialistické vlády dokonce řekl, že by mu nevadilo, kdyby mezi protestující někdo hodil bombu.

O čem se nesmí mluvit

Že o tom český „konzument“ mainstreamových médií neví? Televize, rozhlas i noviny o tom buď neinformovaly vůbec, nebo zcela okrajově či tendenčně, zkresleně, lživě. Přitom šlo o jedny z největších protivládních protestů francouzských občanů vůbec. O tom se však nesmí mluvit. O něčem jiném to platí přesně naopak:

Když se dnes v Moskvě střetla hrstka homo-aktivistů s demonstranty podporujícími zákon proti homosexuální propagandě mezi nezletilou mládeží, Česká televize málem zařídila přímý přenos. O několika desítkách zadržených rvoucích se výtržníků (z obou táborů) budeme slyšet ještě nejméně týden.

Zase si dosyta užijeme takzvaných rozborů, či analýz pokrokových televizních komentátorů z Bakalova Respektu či Hospodářských novin – a možná i Otázek velkého Václava Moravce. To je ten, co každou neděli určuje „o čem se bude po dnešních Otázkách mluvit“.

Česká homovize

Jde o zcela typické propagandistické pojetí žurnalistické práce, která je pracovní metodou ČT. Nejpozději od chvíle, kdy si ji v roce 2000 privatizovali „odboráři“, je na to dokonce hrdá – také pokud jde o homo propagaci. Jistě to není jenom tím, že jeden z hlavních mužů publicistiky České Televize je aktivní homosexuál „proslavený“ partnerským vztahem ke stejně orientovanému ministrovi české vlády.