Vypukne v Evropě další zničující válka? Stane se náš kontinent potřetí za sto let jádrem světového konfliktu – tentokrát s fatální jadernou „tečkou“? Mnozí pokládají tyto otázky za hysterii. Za nezodpovědné strašení. Jednak proto, že už několik generací nemá Evropa se strašlivými válečnými útrapami vlastní zkušenost. Především ale pro to, že mediální průmysl se ze všech sil snaží vytvořit iluzi, že Západ, mocný „policajt světa“, má všechno pod kontrolou. Je to lež.

Ve skutečnosti jsme svědky a účastníky dalšího pokušení „drang nach Osten“ – jež tentokrát nevychází z Berlína, ale z Washingtonu. V Německu naopak právě zazněl silný hlas významné části elit, které před reálným nebezpečím nové války naléhavě varují. Mezi nimi bývalý spolkový prezident, někdejší ministři včetně ministra obrany či vnitra, vedoucí osobnosti minulých parlamentů, poslanci, spisovatelé, vědci, filmaři... Neméně naléhavé hlasy znějí také z Ruska – od významných celebrit až po zcela „obyčejné“ lidí. Převážná část naší veřejnosti to ani netuší. Mohutnící celoevropský odpor vůči stupňování protiruské kampaně, řízené z Washingtonu a Bruselu, naše hlavní média totiž „svobodně“ ignorují.

Co se to stalo?

Abychom pochopili proč, musíme si stále připomínat hlavní motivaci současného napětí, k němuž se ukrajinský státní převrat a následná občanská válka staly pouze záminkou: Válečná nákaza se tentokrát šíří nikoli z Berlína, ale ze Spojených států. Má ale podobný důvod, jako byl ten ve třicátých letech minulého století. Finanční krach a v něm pramenící hospodářská krize. Americký sen o nekonečné prosperitě – nevídaný podvod vytvořený tamním bankovním světem – se změnil v noční můru, která okamžitě infikovala náš „ospalý“ starý kontinent“.

Krize zatřásla iluzí věčného blahobytu, v níž většina občanů evropských zemí spočívala jako v prachových peřinách „sociálního státu“. Velmi rychle se ukázalo, že všechno to byla pouze nebezpečná fikce, v níž politické elity Evropské unie uměle udržovaly půl miliardovou populaci. Třeba primitivními hesly typu „EU je zde především pro to, aby již nikdy nebyla v Evropě válka“. A hle – máme ji za dveřmi.

Boj o dolar – a civilizaci

Amerika vytvořila nesplatitelný státní dluh. Tiskárny FEDu (obdoba centrální banky, jenže v soukromých rukou) chrlí nekonečné tuny papíru s nápisem dolar, zednářskou symbolikou a paradoxním tvrzením Věříme v Boha. Ve skutečnosti jedinou vírou a nadějí privátních majitelů americké měny je víra, že se jim podaří pomocí vojenské síly a technologické převahy přinutit zbytek světa, aby ty ničím nekryté bezcenné papírky považoval za planetární „rezervní měnu“. Na tom spočívá celá ekonomika Spojených států. Pokud by svět začal za suroviny platit něčím jiným, již za týden by nebylo v amerických obchodech ani mléko.

Saddám i Kaddáfí byli zavražděni právě proto, že chtěli ropu prodávat za eura či jüany. Především o tom bylo i „arabské jaro“ a v krvi utopená relativní stabilita celého regionu.

Sílící Putinovo Rusko vykročilo podobným směrem. A navíc si dovolilo neslýchané: Rozhodlo se být suverénem svého osudu. Odmítlo západní dekadenci a prohlásilo, že si ve své zemi chce uchovat původní hodnoty evropské civilizace: Její křesťanské kořeny, klasickou rodinu, přirozené vztahy mezi mužem a ženou, obranu dětí před rozkladnými sexuálními deviacemi, a tak dále a tak dále. Prostě odmítlo ideologii Nového světového řádu s americkou „dolarovou“ ekonomickou hegemonií. A rázem se tak pro Washington a Brusel opět stalo „říší zla“. Začala nová (zatím jen) studená válka.

Ubráníme se?

Hlavní roli v ní hraje ekonomické vydírání ignorující principy mezinárodního práva (tzv. hospodářské sankce) a – média. Rozpoutala se obludná jednostranná informační válka, propaganda goebelsovského stylu: Kdo nejde s námi, jde proti nám! Kdo neopakuje primitivní protiruské lži, je Putinův agent! Tak jsou i u nás nálepkováni již mnozí. Mezi nimi bývalý prezident Klaus, současný prezident Zeman – nebo třeba i náš Protiproud. Každý takový „zločinec“ – podle míry důležitosti – je vystaven obrovskému tlaku.

Nepřeceňujeme svou skromnou roli v tomto protiválečném zápase. Ale tu, kterou máme, se s maximální odpovědností vůči již statisícům našich čtenářů pokoušíme držet. Také proto jsme symbolicky 17. listopadu, bez ohledu na obtíže a nemalé náklady, s kruhem odhodlaných spolupracovníků vypravili do světa ruskou verzi Protiproudu – tenký hlas volajícího na poušti.

Cítíme jako svou povinnost zprostředkovat obyčejným ruským lidem informace o tom, že to, co se na ně valí z hlavních médií Západu, není skutečný hlas celé veřejnosti. Že třeba my velmi mnozí ve střední Evropě – včetně Slovenska, Rakouska a Maďarska – a nyní i Německa – se na Rusko nedíváme jako na nepřítele. Že chápeme, jaká hra o život se tu s námi právě hraje, a jsme připraveni jí čelit – tak, jak každý může a umí. V našem případě otevřenými informacemi a názory.

Slyšíme se

Verze Protiproudu v ruštině je pro nás současně velké dobrodružství. Do obrovského ruského světa, jehož mediální rozměr je dnes již barevnější a mohutnější než na Západě (pouze o tom u nás nevíme), pronikáme pochopitelně jen zvolna. Ale s mnohými čtenáři se již na našich „frekvencích“ docela dobře slyšíme:

Dobrý den!!

Píše vám Nikolaj z dalekého sibiřského města Novosibirsk. Nejdříve ze všeho bych se chtěl omluvit, že neumím česky a doufám, že najdete možnost, jak můj dopis přeložit.

Chtěl bych vám vyjádřit svůj OHROMNÝ DÍK!!! za váš internetový časopis Protiproud! V současné době a v napjaté situaci ve světové politice nás, Rusy, většinou západní média vykreslují jako lidi bez vlastní vůle, poslušné ovce a fanatické obdivovatele našeho prezidenta a některé hlavy států nás otevřeně nazývají „teroristickou zemí“. V této souvislosti bych vám chtěl za všechny obyčejné Rusy (vůbec se nebojím to tak zobecnit) upřímně poděkovat za to, s jakým nadhledem píšete...

Moc vás prosím, zkoušejte i nadále vašim krajanům vysvětlit, že nejsme takoví, jakými se nás snaží popsat. Válka je to poslední, co bychom si přáli a potřebovali, nepotřebujeme žádná cizí území, nemáme důvod... podívejte, kolik máme země...

Rusko je od pradávna agrární země a žijí v něm převážně lidé, zvyklí obdělávat půdu a pěstovat obilí. Živíme se prací. Bojovníky a vojáky se stáváme jenom v jediném případě – když nám někdo začne vyhrožovat! Jen ať to všichni vědí, že když se někdo bude snažit nám naši zemi vzít, obětujeme život, klidně budeme o hladu, budeme trpět, ale svoji zemi si vzít nedáme! Jinak jsme lidé mírumilovní, kteří za nejvyšší dobro považují, když spolu sousedé žijí v míru a klidu... existuje jedno takové ruské přísloví: špatný mír je lepší než dobrá válka.

Chtěl bych upřímně a z celé duše popřát všem Čechům hodně štěstí, aby žili v klidu, míru a prosperitě!!

A ještě bych nakonec rád poprosil, Petře, prosím vás, přidejte si na vaše webové stránky peněženku Webmany, budu doporučovat váš časopis přátelům, známým a příbuzným a s velkou radostí vám přispěji i finančně, i když vás to jistě nevytrhne, bude to upřímně a od srdce! Píšu to proto, že za studené války sankcí se mnozí zbavují plastikových platebních karet...

Děkuji, že jste si na mě udělali čas a přečetli pár upřímných slov.

Ochraňuj vás Bůh!

Milý vzdálený – ale vlastně nesmírně blízký – Nikolaji,

děkuji za ten krásný a vlastně docela dojemný vzkaz člověka člověku. Podobných dopisů dostáváme od Vašich krajanů stále více. Ujišťuji Vás, že stejně jako v Rusku ani v Čechách a většině evropských zemí (vůbec se nebojím to tak zobecnit) obyčejní normální lidé také nechtějí válku. Naopak, děsí se, že by něco takového mohli namyšlení šílenci z Washingtonu a kolaboranti z Bruselu (a mezi mnohými dalšími také jejich ochotní soudruzi z České republiky) nakonec vyvolat.

Už i Německo se bouří

Hlavní roli v přípravě té obludnosti hrají pochopitelně média. Navzdory jejich obrovské moci, jim však lidé stále méně věří. Jednak jim intuice říká, že se tu hraje o úplně jiné zájmy, než jsou ty jejich životní, jednak informační zdroje jako je náš Protiproud přibývají. Ale není to už jen záležitost nás „zdola“. Hlasitě se začínají nechat slyšet významní lidé v daleko „mocnějších“ zemích Evropy, než je naše jen středně velká Česká republika.

V odporu proti sankcím se už bouří třeba i francouzský venkov a mnohá města. I to je patrně jeden z důvodů, proč se v Moskvě před pár dny tak nečekaně objevil prezident Hollande. Pokud je pravda (a vše tomu nasvědčuje), že chtěl prezidenta Putina na poslední chvíli varovat před velkou americkou provokací, která měla být poté „přiklepnuta“ Rusku (podobně jako sestřelení malajského boeingu nad Ukrajinou), šlo o zabránění další peripetii předválečného dramatu: Byli jsme možná jen pár chvil od záminky k rozpoutání něčeho nedozírného.

Bouří se však už i Německo. Právě s touto „vyzrazenou“ americkou provokací dávají mnozí do souvislosti naléhavou Výzvu významných osobností německého veřejného, intelektuálního a hospodářského života, kterou jsme právě obdrželi. Přestože mnohé formulace jsou v ní voleny tak, aby byly přijatelné pro evropský politický a mediální mainstream, celkový duch Výzvy je alarmující novinkou, která může mít dalekosáhlé důsledky. Ocitujme z ní nejdůležitější pasáže:

Opět válka v Evropě? Naším jménem ne!

„Nikdo nechce válku. Ale Severní Amerika, Evropská unie a Rusko se jí ženou neodvratně vstříc, jestliže konečně neučiní přítrž neblahé spirále hrozeb a protihrozeb. Všichni Evropané, Rusko nevyjímaje, nesou společně zodpovědnost za mír a bezpečnost. Pouze ten, kdo tento cíl neztratí ze zřetele, nesejde na scestí. (...)

Američanům, Evropanům i Rusům se vytratila vůdčí myšlenka, že z jejich vztahů má být natrvalo odstraněna válka. Jinak si nelze vysvětlit ani to, že se Západ rozpíná směrem na Východ, aniž by zároveň prohluboval spolupráci s Moskvou, což Rusko vnímá oprávněně jako hrozbu, ani anexi Krymu. (...)

V tomto okamžiku velkého nebezpečí pro náš kontinent nese Německo zvláštní odpovědnost za zachování míru. Nebýt ochoty k usmíření ze strany ruského lidu, nebýt prozíravosti Michaila Gorbačova, nebýt podpory našich spojenců a nebýt rozvážného jednání tehdejší spolkové vlády, nebylo by rozdělení Evropy překonáno. Umožnit mírovou cestou sjednocení Německa bylo velkorysé a rozvahou vedené gesto vítězných velmocí. (...)

My, signatáři, apelujeme na spolkovou vládu, aby se zhostila své zodpovědnosti za mír v Evropě. Potřebujeme pro Evropu novou politiku uvolnění.  (...) Rusko nesmíme vytlačovat z Evropy. Bylo by to nehistorické, nerozumné a nebezpečné pro mír. Od Vídeňského kongresu v roce 1814 patří Rusko k uznávaným rozhodujícím mocnostem Evropy. Všichni, kteří se pokusili to násilím změnit, krvavě ztroskotali – naposledy velikášské Hitlerovo Německo, které také v roce 1941 vytáhlo do vražedné války, aby si podrobilo Rusko.

Apelujeme na poslance Spolkového sněmu, (...) Ten, kdo pouze vytváří obrazy nepřítele a operuje jednostrannými obviněními, zostřuje napětí v době, v níž by bylo třeba dát zelenou uvolnění napětí. Spojovat místo rozdělovat musí být leitmotivem německých politiků.

Apelujeme na média, aby (...) dostála své povinnosti podávat zprávy bez předsudků. Autoři úvodníků a komentářů démonizují celé národy, aniž by brali v úvahu dějiny. Každý zkušený politický komentátor musí chápat ruské obavy od okamžiku, kdy členské země NATO pozvaly v roce 2008 Gruzii a Ukrajinu, aby se staly členy aliance. (...)

3. října 1990, v den sjednocení Německa, řekl spolkový prezident Richard von Weizsaecker: „Studená válka je překonána. Svoboda a demokracie se  prosadily ve všech státech…Nyní mohou své vztahy natolik posílit a institucionálně zajistit, aby z nich poprvé mohlo vzniknout společné uspořádání života v míru.“ (...)

Až do konfliktu na Ukrajině se zdálo, že jsme na dobré cestě. Nabádání Richarda von Weizsaeckera je dnes, po čtvrtstoletí, aktuálnější než kdy předtím.“

Signatáři

Mario Adorf, herec
Robert Antretter (bývalý poslanec Bundestagu)
Prof. Dr. Wilfried Bergmann (vicepresident Alma Mater Europaea)
Prinz Luitpold aus Bavaria (Royal Holding)
Achim von Borries (režisér a spisovatel)
Klaus Maria Brandauer (herec, režisér)
Dr. Eckhard Cordes (předseda Komise východoevropských ekonomických vztahů)
Prof. Dr. Herta Däubler-Gmelin (bývalý ministr spravedlnosti)
Eberhard Diepgen (bývalý úřadující starosta Berlína)
Dr. Klaus von Dohnanyi (starosta Svobodného hansovního města Hamburg)
Alexander van Dülmen (A-Board Company Filmed Entertainment AG)
Stefan Dürr (generální ředitel Ekosem-Agrar GmbH)
Dr. Erhard Eppler (bývalý spolkový ministr rozvoje a spolupráce)
Prof. Dr. Heino Falcke (Propst iR)
Prof. Hans-Joachim Frey (generální ředitel Semper Opera Ball Dresden)
P. Anselm Grün (kněz)
Dr. Roman Herzog (bývalý spolkový prezident)
Christoph Hein (spisovatel)
Dr. Dr. hc Burkhard Hirsch (bývalý viceprezident Bundestagu)
Joseph Jacobi (organický zemědělec)
Dr. Sigmund Jähn (bývalý astronaut)
Uli Jörges (novinář)
Prof. Dr. Dr. hc Margot Käßmann (president Rady EKD a bývalý evangelický biskup)
Dr. Andrea von Knoop (Moskva)
Prof. Dr. Gabriele Krone-Schmalz (bývalý korespondent ARD v Moskvě)
Friedrich Küppersbusch (novinář)
Vera Gräfin von Lehndorff (herec)
Irina Liebmann (spisovatel)
Dr. hc Lothar de Maiziere (bývalý ministerský předseda)
Stephen Märki (herec, ředitel a divadelník)
Prof. Dr. Klaus Mangold (předseda Mangold Consulting GmbH)
Reinhard Mey and Hella (textaři písní)
Ruth Misselwitz (protestantský pastor Pankow)
Klaus Prömpers (žurnalista)
Prof. Dr. Konrad Raiser (bývalý generální tajemník Světové rady církví)
Jim Rocket (fotograf)
Gerhard Rein (novinář)
Michael Röskau (bývalý ministr)
Eugen Ruge (spisovatel)
Dr. hc Otto Schily (bývalý spolkový ministr vnitra)
Dr. hc Friedrich Schorlemmer (evangelický teolog)
Georg Schramm (komik)
Gerhard Schröder (kancléř aD)
Philipp von Schulthess (herec)
Ingo Schulze (spisovatel)
Hanna Schygulla (herečka, zpěvačka)
Dr. Dieter Spöri (ministr hospodářství)
Prof. Dr. Fulbert Steffensky (katolický teolog)
Dr. Wolf-D. Stelzner
Dr. Manfred Stolpe (bývalý ministerský předseda)
Dr. Ernst-Jörg von Studnitz (velvyslanec)
Prof. Dr. Walther Stützle (bývalý ministr obrany)
Prof. Dr. Christian R. Supthut
Prof. Horst Teltschik (bývalý poradce Spolkového úřadu pro bezpečnost a zahraniční politiku)
Andres Veiel (režisér)
Dr. Hans-Jochen Vogel (bývalý spolkový ministr spravedlnosti)
Dr Antje Vollmer (bývalá viceprezidentka Bundestagu)
Bärbel Wartenberg-Potter (emeritní biskup)
Dr. Ernst Ulrich von Weizsäcker (vědec)
Wim Wenders (režisér)
Gerhard Wolf (spisovatel, vydavatel)

Jsme v kritickém bodě

Milý Nikolaji,

děkuji, že chcete šířit náš Protiproud ve velkém Rusku a podporovat jej, protože správně tušíte, že na tento boj o zachování míru na našem kontinentě žádné americké či bruselské „granty“ nedostáváme. Jsme odkázáni především na příspěvky čtenářů a naše osobní vlastní zdroje. Proto každá koruna, euro či rubl jsou pro nás existenčně důležité. Ale proto to samozřejmě neděláme.

Je to vlastně docela jednoduché: Čím více lidí ve Vaší zemi bude vědět, že také na druhé straně opětovně spouštěné „železné opony“ velká část veřejnosti odmítá přípravy na další – tentokrát totálně zničující – válku, tím obtížnější bude ji vyvolat. Jsme nicméně právě v kritickém bodě. Ti, kteří sní o tom, že jim konflikt pomůže vyřešit ekonomické a politické problémy, do nichž svět ve svých mocenských ambicích zavlekli, jsou sice silní, ale dokud ještě nemluví zbraně, nikoli všemocní.

Nesmíme dopustit, aby se válečným propagandistům podařilo vyvolat nenávist mezi našimi národy. K tomu nejlépe poslouží právě otevřené objektivní informace a nezávislé svobodné názorové spektrum. Zatím ještě máme možnost je společně šířit. U Vás i u nás.

A hlavně – nebojme se. Máme nejmocnějšího spojence. Právě nyní v době Adventu, si to uvědomujeme silněji než jindy. Obracejme se k Němu a současně čiňme, co je v našich silách. Ora et labora. Modleme se a pracujme.

Kéž nás při tom všechny ochrání všemohoucí Bůh!

Publikováno se souhlasem vydavatele.