Otevíráme novou nepravidelnou rubriku, v níž různí autoři dostanou příležitost komentovat události a jevy, jejichž smysl je podle jejich názoru jiný, než se nám snaží vnutit mediální a politický mainstream. Náš teaDeník je už svým názvem, odkazujícím k pravidelné Tea Party, otevřen rovněž našim čtenářům a všem přispěvatelům. Všem těm, kteří se domnívají, že skutečný význam dění ve všemožných oblastech života je jiný, než je nám předkládán k věření – a chtějí se o to s ostatními podělit.

Záhada Zemanovy mediální ochranky

Na první pohled to jako záhada skutečně vypadá. Navzdory tomu, že negativní vztah Miloše Zemana k médiím je dlouhodobě znám, hlavní proud ho kupodivu  v zásadě toleruje. Až na občasné nespokojené zamručení nad jeho aktivitami či výroky doma i v zahraničí jej vlastně média akceptují.

Nic proti tomu, vlastně by to tak asi mělo být. Prezidenta své země by média měla jistě komentovat kriticky, ale slušně, bez hysterie a s respektem k jeho úřadu.

Zatím z této role vypadl asi jen Václav Moravec z České televize. Ve své každotýdenní mystifikaci zvané kdovíproč Otázky se s bulvární brutalitou zeptal šéfa hradního zahraničního odboru Hynka Kmoníčka, zda si je jist, že prezident do dvou let nezahyne. Ale jinak – vzorná selanka.

Opakuji – nic proti tomu. Kdybych nezažil dlouhé roky mediálního kobercového bombardování Václava Klause, měl bych zato, že právě tak to má být. Jenže jsem je zažil, a proto si kladu otázku Proč to tak je? V čem spočívá ten rozdíl? Proč třeba noviny, které samy sebe definují jako pravicové, prezidenta s ostře levicovou rétorikou v zásadě tolerují, zatímco na nepochybně pravicového prezidenta denně nevybíravě útočily?