Znáte ty nářky, že Češi jsou nejvíc ateistický národ a jaké problémy prý toho vyplývají. Dá se souhlasit s tím, že kdybychom byli spojeni většinovou náboženskou vírou, řada věcí by byla jednodušší. Ale je těžké z toho vinit národ, když české církve jsou jaké jsou.

Na jedné straně tu máme různé halíky, kterým se křesťanství scvrklo na podporu džihádu. To i případ naprosté většiny nekatolických církví. Na druhé straně konzervativní katolíky, kteří se už ani nenamáhají skrývat, že kdyby měli tu možnost, rádi by obnovili inkvizici a upalování. Církevní restituce jim dodaly neuvěřitelného sebevědomí. Jen úplný šílenec by mohl chtít, aby takoví lidé ovlivňovali školství, kulturu, média nebo dokonce sociální politiku.

A někde mezi tím jsou slušní zbožní lidé, kteří chodí do kostela nebo sboru, modlí se, žijí pokojné životy a snaží se pomáhat ostatním. Jenže na ty nedopadá záře mediálních reflektorů, neprosazují se ani v těch církvích, a nemají dost odvahy zklidnit magory na obou stranách. Což chápu, protože zastánci těch krajních poloh jsou nesmírně agresivní. A když jde o pravou víru, neplatí žádné hranice, zásady ani morální pravidla.

Je to specifická česká záležitost. Dokážete si představit, že by maďarští katolíci horlili pro návrat Habsburků a že by tvrdili, že pravé poslání maďarského národa spočívá v ochotné službě nadnárodnímu panstvu? Dokážete si představit, že by se polští katolíci chlubili, kolik upálili čarodějnic?

Návrat ke křesťanství možná ano. Ale nejdřív bude muset křesťanství projít hlubokou reformou.

(zdroj: petrhampl.com)