Lidé poslouchají mé přednášky, zdá se jim, že analýza je přesvědčivá, ale že ještě cosi chybí. „Co tedy máme dělat?“ ptají se. Tuhle otázku dostávám poměrně často. Chtěli by odejít s jednoznačným úkolem, pustit se do práce a během pár dnů otočit směřování země. Jenže já pro ně takovou odpověď nemám. Mohu jen rychle shrnout, co jsem zapsal do poslední kapitoly své knihy Prolomení hradeb. V tuto chvíli ještě není situace zralá. Rozuzlení se ale blíží. Intenzivně pracujte na tom, abyste připraveni, až k němu dojde.

Že se proti nám spikli? Konspiracemi k depresím

Pro většinu lidí je představa výše zmíněné dlouhodobé přípravy velice obtížná. Když někomu v lednu zadáte úkol s uzávěrkou 30. května, můžete očekávat, že 26. května začne pracovat. To je normální. Mnoho dobrých vlastenců tak nedělá nic, utápí se v depresích nebo se stávají obětí těch nejpříšernějších konspiračních teorií, které vedou jen ke konfliktům a ještě horším depresím.

Nová zelená sebevražda? Bez nás!

Události ale běží rychleji, než jsem čekal. Schválením evropského plánu, známého pod názvem New Green Deal, dostala kolektivní sebevražda nové aristokracie konkrétnější obrysy. Je myslitelné, že „elity“ velmi brzy poškodí ekonomiku natolik, že nebudou schopny financovat ani sami sebe. Postiženy budou všechny společenské vrstvy. Společnost bude uvržena do zmatku a otevře se prostor pro velké změny. Když se podíváme do evropských dějin, vidíme dva vzorce. První je takový, že když roste síla nižších vrstev (nebo upadá moc vyšších), přibývá menších konfliktů, vládnoucí moc si toho všímá, ustupuje a postupně se vyjednává nový konsensus. Tak tomu bylo třeba v druhé polovině 19. století. Dělnické hnutí nabývalo na síle a tehdejší vyšší vrstvy chápaly, že pokud nechtějí revoluci, musí něco udělat pro zlepšení postavení pracujících. Byla tedy zavedena řada sociálních opatření a nová rovnováha všem jakž takž vyhovovala (i když obě strany měly pocit, že výsledný stav vůči nim není úplně fér).