Profesor Keller přišel před pár dny s geniálními postřehy o vlnách modernizace. Jak to bývá, není to v žádném velkém spise, ale v kraťoučkém článku na necelé stránce (ZDE).

Dříve narození znají Marxův výklad o výrobních prostředcích (k zásadnímu přelomu dojde tehdy, když dosavadní uspořádání společnosti neumožňuje dost efektivní využití nové technologie) a kromě toho existuje spousta ekonomických výkladů vycházejících většinou z povahy investičního cyklu.

Jan Keller se na to podíval z úplně jiného úhlu. Ptá se, které společenské vlny na různých modernizačních vlnách vydělaly a které naopak prodělaly.

To se dá logicky domyslet a doplnit. Přelomové změny jsou dány tím, jak se změnily mocenské vztahy v předcházejícím období. Pokud někdo příliš posílil, nespokojí se s dosavadním, ale prosadí změnu. Pokud se na to díváme takhle, pak vidíme, že modernizační vlny ve prospěch pracujících lidí probíhaly od poloviny 19. století do 50. let 20. století. Ne, že by ti nahoře nějak zvlášť prodělali, ale každá vlna modernizace byla koncipována tak, že se zlepšila situaci i těch dole.

Přibližně od 80. let se civilizační trend otočil. Každá vlna modernizace přináší nejen zvýšení rozdílů, ale také objektivní zhoršení postavení normálních pracujících. Nemůže to být otázka technologií. Čipy nemají své politické zájmy, nenadržují jedněm ani druhým. Je to otázka toho, jak se měnily mocenské a ekonomické poměry v předcházejícím období.

Takže pokud vás zajímá, kam bude směřovat příští vlna modernizace, dívejte se, jak s mění mocenské poměry teď.

(zdroj: petrhampl.com)