Dnešnímu dni by slušel státní svátek mnohem víc než výročí upálení mistra Jana Husa. Výročí bitvy na Vítkově, kdy česká domobrana rozprášila nejlepší válečnické profesionály své doby (kteří ještě navíc byli v násobné přesile). A zároveň začátek období, kdy se zahraniční panstvo pokusilo vybít odbojné české etnikum, a kdy to dopadlo tak, že ještě po staletích na to vzpomínali s hrůzou. Mají-li Seveřané své Vikingy a Angličani svého Richarda Lví srdce, Češi mají své husity.

Mimochodem, všimli jste si, že v těch obdobích, kdy jsme se jako národ k té době slavné době hlásili, jsme šli nahoru? A že v těch obdobích, která na husitskou dobu plivala, národ upadal.

Prosím přátele katolíky, aby se zkusili zachovat se stejnou velkorysostí, jakou běžně projevují katolíci francouzští či maďarští, kteří jsou hrdí na velké chvíle svého národa a neřeší, kdo byl katolík, a kdo protestant.