„Dvacet let po jeho smrti to vypadá, že Bourdieu byl jeden z posledních, kdo se ještě domníval, že sociologie by se měla vyjadřovat k otázkám, jako je sociální nerovnost, reprodukce moci, vliv sociální příslušnosti na způsob uvažování a jednání lidí. Jeho odpůrcům vadí, že tyto otázky vůbec připomínal,“ píše Jan Keller v pravidelné poznámce (ZDE).

Čím jiným by se měla sociologie zabývat než právě takovými tématy? Genderovými aspekty Ferdy mravence? Ziskovostí nějakého produktu? Proč by daňoví poplatníci hradili naše studium, kdyby neměli očekávat, že tím vzroste chápání toho, co se ve společnosti děje?

Jenže ten trend tady skutečně je. O opravdu důležitých věcech se nesmí mluvit. Akademické prostředí a média, která by mělo být z definice nejsvobodnější, uplatňují nejstriktnější cenzuru. A zvláště smutné je vidět, jak to prosakuje do celé společnosti. Lidé se už bojí mluvit i na běžných pracovištích.

A většina „alternativních médií“ už má taky své seznamy zakázaných autorů (po vzoru veřejnoprávních médií). A čím víc se ke slovu dostává cenzura, tím je oslabována náročnost. Články a myšlenky nejsou tříděny podle toho, zda jsou pravdivé či nepravdivé, chytré či hloupé, ale podle toho, zda je autor ochoten odříkávat předem schválené teze. Dokonce i různé projekty za svobodu projevu tenhle režim přijaly.

Prostě hloupost prostupuje vším. Hloupnutí samozřejmě nemůže pokračovat donekonečna. Ale kdy se to zastaví a jak, to v téhle chvíli neví nikdo.

(zdroj: petrhampl.com)