Oslavy „Vítězného listopadu“ proběhly dle očekávání. Propagandistická masáž si trváním ani stylem nezadala se socialistickými oslavami 70. výročí VŘSR. Nemůžu se zbavit dojmu, že někdo jen oprášil a aktualizoval starý scénář, chabě přelakoval vlajky a jen litoval, že si nemůže bouchnout z Aurory na Ovara. Jak si povšimli někteří komentátoři, v roce 1989 se demonstrovalo za svobodné volby, dnes se demonstruje proti výsledku svobodných voleb. Také od jedné komediantky zaznělo, že pro volby by měla být nějaká forma řidičáku. Tak nějak se obávám, že nám ta demokracie nejen dávno odkvetla, ale i chcípla a zůstala nám jen ta „kosmetická vada“. I když to vypadá, že ona vada není ani tak kosmetická, jako spíš genetická. 

Lásko, bože, lásko. Kde ťa ľudia berú. Na horách nerastieš…

Pravda a láska se nám opět vybarvila na Národní. Obvyklá partička aktivistických prasat obsadila pietní místo a kádrovala věnce a jejich kladeče. Soudruzi aktivisté (nebo spíš Orwelovy svině?) se při tom jako obvykle chovali tak, že by se i dobytek musel stydět a svazáci z 50. let závidět. 

Senátor Václav Láska si neodpustil stupidně agresivní komentář na adresu mladého Klause, čímž se přiřadil k výše uvedenému „výkvětu“. Poskytnul tak další argument pro zrušení Senátu. Už aby to bylo...

Edo, vzpomínáš? 

Dlouho to vypadalo, že plukovník a historik Eduard Stehlík skončí u armády. Z hodnosti podporučíka, kterou měl z Vojenské katedry vysoké školy (FF UK – Edo, vzpomínáš na pplk. Brabce a tvoje historky z „lepší společnosti“, které jsi dával k lepšímu na soustředění VKVŠ ve Stříbře?) to dotáhl na plukovníka. V zásadě mu postupně stačilo vystřídat tři teplé židle. Bohužel nepatřil k momentálně protežované politické klice, takže ho chtěli vystrnadit, i když poslední vývoj snad přináší neočekávaný zvrat shůry.

…a příště si najdou někoho hloupějšího

Protistátní činnost České televize je podle některých výše postavených jedinců dokladem fungující svobody slova a demokracie. Mají to ale někteří (nejen televizní) papaláši opravdu zajímavé představy o veřejné službě.

Výplach mozků o cenách za bolševika je pravidelnou součástí naší propagandy. Vypadá sice věrohodně, ale účelově pracuje jen s vybranými komoditami. Bohužel ignoruje celkovou situaci, kdy dělník z výplaty uživil rodinu (zaplatil bydlení, energie, potraviny i zájmovou činnost či studia dětí) a ještě na leccos ušetřil. Dnes dělník zabere výplatu, která stačí horko těžko na nájem a energie, z výplaty manželky s bídou pokryje náklady na stravu a o šetření na důchod si může nechat jen zdát, protože podle odborníků z vyšších sfér by měl ukládat sumu zhruba ve výši svého měsíčního příjmu, aby to mělo nějaký význam. Je zajímavé, že o tom, jak se máme, skvěle mluví hlavně politici, bankéři, podnikatelé a obecně vyšší vrstvy. Téměř nikdy to neslyšíme od lidí, kteří se živí rukama v zaměstnaneckém poměru a se kterými si vyšší vrstvy a různí komedianti pravidelně vytírají pozadí.

(autorem textu není Petr Hampl, ale jiná osoba, která chce zůstat v anonymitě)

(zdroj: petrhampl.com)