Z dnešního článku na Litterate (ZDE):

“Nenávidět Rusy a pokládat je za podlidi má tedy dlouhou tradici. Z toho ale nijak nevyplývá, že je to myšlenková nutnost. V mnoha bodech byla možnost na ten myšlenkový proud navázat nebo se s ním rozejít. Jak Scott Ritter říká, můžeme stát na správné straně dějin nebo na špatné. Na straně dobra nebo na straně zla.

Jenže pro nás v českém prostředí je to ještě trochu jinak. Nejsme tak velký stát, abychom mohli vést dobyvatelské války proti velmocím, a to ani proti regionálním. A nemáme žádný důvod se podílet na cizích dobyvatelských válkách. Otázka pro nás není, jestli jsou lepší Američani nebo Rusové, ale co je v zájmu českých lidí. A tady je to jasné – co nejrychlejší uzavření míru a obnovení hospodářské spolupráce.”

A tady doplním ještě jeden aspekt. Připojit se k válce proti Rusku a připojit se k protiruské propagandě znamená vzdát se češství a plivnout na vlastní národ. Anglosasové mají svou tradici nenávisti k Rusku. Dobře. Poláci taky takovou tradici mají. Dobře. Ale české národní obrození vždy stavělo na opačném pohledu – na slovanské vzájemnosti jakožto jednom z ustavujících kamenů našeho vlastního národního myšlení a cítění. A Rusko hrálo v té slovanské vzájemnosti významnou roli.

Připomínám, že když přestaneme být Češi, nebudou z nás dobří Američané. Západní nadlidé nás nikdy nevezmou mezi sebe jako rovnocenné. Stejně jako mezi sebe nikdy nevezmou Poláky a Ukrajince. Ti mohou umírat za zájmy amerických korporací, ale pořád to budou pro Angličany jen podlidé a zlodějíčci. Takže místo dobrých Čechů a Moravanů z nás mohou být méněcenné bytosti, které patlají mizernou primitivní angličtinou a hlásí se k dějinám, o nichž vlastně nic nevědí – kromě pár jednoduchých frází. Je to opravdu výhodná výměna? Není budování vlastního státu nejen morálně silnější, ale i docela obyčejně výhodnější?

(zdroj: petrhampl.com)