Americké bezpečnostní složky nasadily do některých počítačových her roboty, kteří vyhledávají určité vzorce chování, podle kterých se dá (s vysokou pravděpodobností) předvídat riziko, že se ten hráč dopustí brutálního násilného trestného činu v reálném životě. Na jedné straně to je fantastická zpráva, zejména poté, kdy zhroucení americké psychiatrie bylo jedním z faktorů, který vedl k explozi masových vražd. Jenže na druhé straně je snadné si představit, jak by toho mohla vládnoucí moc využívat – až po likvidaci všech lidí se sklonem k nezávislému myšlení.

Máme se tedy vrátit před průmyslovou revoluci, jak někteří doporučují? Rady, že máme zahodit celou moderní medicínu, se množí – prý bychom byli bez lékařské péče ještě zdravější, léky jsou jen podvod k vyvolání nemocí a očkování prý způsobuje epidemie. Pokládám takový způsob myšlení za pochopitelnou reakci na současné poměry, ale není to ani konstruktivní ani realistické. A už vůbec není pozitivní, když se totéž myšlení šíří do dalších oblastí.

Skutečnost je taková, že existuje příliš mnoho problémů, které nelze vyřešit bez velkých vládních programů. Jenže takové programy může realizovat jen vláda, které lidé důvěřují. Přičemž důvěrou není myšleno to, že budou všem vymyty mozky a zpochybňování zakázáno.

Posledních několik staletí jsme věřili, že vlastně tolik nezáleží na tom, kdo vládne. Jde prý jen o to, aby vláda neměla příliš mnoho pravomocí a možností, protože když je získá, dříve či později je začne zneužívat proti občanům. Což zní naprosto logicky. Jenže tahle idea omezeného státu vytvořila prostor pro jiné utlačovatelské subjekty a nakonec jsme jen chudší a méně svobodní.

Je to jeden z důvodů, proč jsme fakticky ztratili schopnost soutěžit s čínskou civilizací a proč nejsme ochotni vedle ní pokojně žít. Co s tím? Můj předběžný názor je, že nemůžeme přebírat čínské vzorce myšlení (stejně bychom to neuměli) a že se nemáme vzdát západního ideálu svobody, protože to je to nejcennější, co kdy z naší civilizace vyrostlo. Nicméně mnoho věcí budeme muset znovu promyslet. Třeba vztah jedince, komunity a státu.

(zdroj: petrhampl.com)