Slovenský premiér Fico bojuje o život. Atentát na něj nebyl tak úplně překvapivý, ostatně sám Fico vyjádřil přibližně před měsícem obavy z útoku. Veřejný prostor byl naplněn agresivní propagandou, která vytvářela dojem, že Fico je něco mezi novým Adolfem Hitlerem a ďábelskou bytostí a že představuje strašlivé nebezpečí pro života každého člověka na Slovensku. A ta propaganda čím dál jasněji naznačovala, že není možné Fica zastavit jinak. Není tedy divné, že se nakonec našel labilní jedinec, který té propagandě podlehl. Lidé jako Šimečka, Čaputová či redaktoři Slovenské televize (ale i České televize, a také čeští politici), ten obraz vytvářeli vědomě a velmi dobře si uvědomovali riziko. Ale představa Ficovy vraždy jim nevadila. Ostatně, už včera byly na sociálních sítích tisíce zpráv od aktivistů Progresivného Slovenska (a aktivistů Pětikoalice), kteří mají za to, že Fico si vraždu zasloužil a mrzí je vlastně jenom to, že to přežil. Ostatně i prohlášení slovenských opozičních politiků sice opakují odsouzení samotného činu, ale zároveň hned varování před údajným démonem Ficem, který prý ničí slovenskou společnost. Ani stopa po sebereflexi. Ani náznak ochoty změnit postoj. Frustrovaný Šarapatka nedávno vyhozený z televizní rady dokonce snaživě připojil společnou fotku Fica a Babiše jako návod pro místní magory.

Propagandistické články na Novinkách zdůrazňují, že vrah prošel i nacionalistickým obdobím. Ale to nijak nevyvrací výše řečené. Naopak, u psychicky labilního člověka se přesně to dá očekávat.

Je podstatné si všimnout, že to vybičovávání nenávistné hysterie nebylo souměrné. I národovecká strana nadává na globalistické politiky. Ale jsou chápány víc jako bytosti zasluhující pohrdání (viz třeba označování Zuzany Čaputové za „prostitutku“ nebo „kurvu“). Rozhodně nejsou vykreslovány jako démonické bytosti. Což je celkem logické, protože na liberální straně nenajdete žádnou osobnost, která by nepůsobila spíše tragikomicky.

(zdroj: petrhampl.com)