Loňské ukrajinská sebevražedná ofenziva byla první ofenzivou v dějinách, na kterou se přede točily filmové upoutávky. Po tisíce let předtím se vojevůdci snažili přípravy na útok utajit. Dopadla podle toho. Nepřinesla nic jiného než likvidaci zbývajících ukrajinských jednotek NATO.

Nebyl to ojedinělý úlet. Na projev stejné mentality narážíme znova a znova. Třeba vlivní lidé. Po staletí tomu bylo tak, že když byl někdo hodně vlivný, tak se spíš snažil, aby se o něm moc nevědělo. A spíš se tak šuškalo, že ten nebo onen má obrovský vliv. V posledních letech je to ale naopak. Podnikové útvary propagace se usilovně snaží o to, aby jejich šéf byl vyobrazen na titulní straně nějakého časopisu jako „nejvlivnější osoba“. Utrácejí se za to miliony.

Naposledy se to povedlo šéfce českého Google Taťáně le Moigne (předpokládám, že se už brzy přejmenuje na Oxanu de Moigne), která se svým úspěchem patřičně chlubí. Konečně celý obchodní svět ví, kdo nejvlivnější. Může si to přečíst na titulní stránce Forbesu. Mimochodem, zrovna u téhle dámy by to bylo jedno, protože se jedná o vzornou byrokratku, která za celý život neprojevila nejmenší závan vlastní vůle ani ji nenapadla žádný vlastní myšlenky či vlastní pocit. Tedy v byznysově-obchodním životě, o jejím soukromí nic nevím.

No, aspoň kvůli tomu neposlali na zbytečnou smrt 100 tisíc lidí.

(Přavzato s laskavým svolením autora ZDE)