Už asi po tisícáté narážím na tvrzení, že levice se snaží přerozdělovat od pracovitých k líným. Dá se to velmi názorně ukazovat na různých příkladech. Třeba tak, že polovina dětí ve třídě tvrdě pracuje a výsledky jejich práce se pak rozdělí i mezi ty, kdo vůbec nepracovali.

Má to jeden háček. Ve skutečném životě taková situace nikdy nenastává. Nikdy! Na pracovištích se jen zcela výjimečně vedou spory mezi pracovitějšími a línějšími zaměstnanci. Když někdo málo pracuje, poškozuje tím zaměstnavatele, nikoliv kolegy. Ty nesmírně vzácné případy, kdy za sebe musí pracovat členové týmu (třeba jeden po sobě neuklízí a musí za něj uklízet ostatní) se zpravidla vyřeší velmi rychle nějakou domluvou, dohodou či trochu tvrdším nátlakem. Nikdy z toho nepovstane politický problém. Stejně tak nepovstávají politické problémy ze sporů uvnitř různých kamarádských part, kroužků a oddílů – jestli je práce rozdělaná spravedlivě.

Veškeré spory ve společnosti se vedou mezi těmi, kdo mají moc a těmi, kdo moc nemají – politickou, ekonomickou, nějaké speciální vlastnictví atd. Bylo by legitimní, kdyby pravice otevřeně hlásala, že v tomto sporu mají být zohledněny i zájmy mocných. Že pro to existují nějaké důvody. Jenže zakrývat ten spor a vytvářet obraz konfliktu mezi pracovitými a línými – to je docela obyčejný podvod.

Má to ještě další dopad. Pokud na takový podvod přistoupím (nebo ho dokonce šířím), má to samozřejmě dopad na moji schopnost myslet, analyzovat a chápat. Každá lež zaslepuje nejvíce ty, kdo ji šíří.

(zdroj: petrhampl.com)