To, čemu se říkalo kvóty, a proti čemu všichni bojovali, to se nakonec stalo okamžitě, hladce, a bez jakékoliv veřejné debaty. Dokonce se za tím účelem spojily politické strany napříč spektrem – z jejich pohledu je tedy vybudování afghánské kolonie mnohem vyšší prioritou než státní dluh, zvládání covidu, ostraha hranic, osud českého zemědělství či cokoliv jiného.

Nenechme si namluvit, že je to kvůli záchraně životů. Kdyby šlo o záchranu životů, bylo by řešením ty lidi usadit v Turecku, Egyptě, Sýrii nebo kdekoliv jinde. Bylo by jednodušší, praktičtější, bezpečnější, méně náročné pro ohrožené lidi… a samozřejmě levnější.

Jenže to by nevznikly kšefty pro integrační neziskovky a místa pro nové úředníky. Přísun čerstvých Afgánců také posílí ty, kdo usilují o masovou migraci. Za první vlnou přijdou příbuzní. Za nimi příbuzní příbuzných. Za nimi příbuzní příbuzných příbuzných. Pokud dnes někdo tvrdí něco jiného, je to bezvýznamné. Rozhodovat budou soudci Evropského soudu pro lidská práva.

Jana Černochová odložila vojenskou uniformu a odmítání islámu a volá po „maximálním integračním úsilí.“ Kdyby to někdo myslel s integrací afgánských kolonistů vážně, musel by prosazovat následující: