Iva Brožová názorně ukázala, že dokáže odolávat politickým tlakům. Bránila se jim mimo jiné pomocí Ústavního soudu.

Na něj se obrátila v momentu, kdy ji chtěl tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec sesadit z pozice předsedkyně Nejvyššího soudu. Dohodl se proto s prezidentem republiky Václavem Klausem na jejím odvolání. Brožová s tím nesouhlasila.

Ústavní soud jí dal za pravdu s odůvodněním, že její odvolání bylo v rozporu s ústavou a že nebylo řádně odůvodněno. Ještě před tímto verdiktem byla odložena vykonatelnost rozhodnutí hlavy státu o odvolání Brožové. Proto ve své funkci zůstala a vysloužila si tím pověst neodvolatelné.

Do těchto souvislostí je potřeba zasadit její nejnovější rozhodnutí dobrovolně rezignovat na funkci předsedkyně Nejvyššího soudu. Svoje rozhodnutí odůvodnila důchodovým věkem.

Možná už nemá tolik energie potřebné k odolávání nejrůznějším politickým tlakům. Ostatně ani její nejnovější krok se neobešel bez reakcí politiků a bez spekulací o skutečných důvodech, proč po tolika letech z Nejvyššího soudu odchází.

Vycházejí z toho, že prakticky okamžitě po oznámení odchodu Brožové bylo Hradem sděleno jméno jejího nástupce. Ten by měl být jmenován už ve čtvrtek.

Stane se tak den potom, co prezident přijme rezignaci Brožové. Může to vyvolávat dojem, že jde o hru domluvenou s prezidentem republiky.

Realita může být méně zajímavá. Konec Brožové mohl být skutečně konzultován s Hradem, což neznamená, že jím byl vynucen. O úmyslu rezignovat mohl být prezident informován s předstihem.

Do momentu, než bylo známo jméno nového předsedy Nejvyššího soudu, zůstala zmiňovaná skutečnost utajena. Ne kvůli zákulisním hrám, ale pro zajištění normálního fungování této důležité instituce.

K tomu potřebuje mít řádné vedení. Souběh rezignace Ivy Brožové a jmenování Pavla Šámala lze proto například vnímat jako standardním způsobem zvládnutý výkon jedné z pravomocí prezidenta republiky. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.