Zhruba devět z deseti obyvatel této země tak hodnotí počínání kabinetu negativně. Rovněž ve sněmovně se jeho podpora výrazně ztenčila. Od 118 členného vládního tábora se vláda propracovala zhruba ke stovce. Přesné číslo se totiž obtížně počítá, protože by se do něj museli zahrnout i někteří nezařazení poslanci, kteří sice většinou hlasují s kabinetem, ale na základě uzavřené smlouvy do řad koalice vlastně nepatří.

Podaří-li se takto oslabené vládě vydržet až do konce funkčního období, potom má před sebou zhruba rok a půl existence. Tento čas může využít k tomu, aby pravice vstupovala do sněmovních voleb v lepší kondici, než v jaké se momentálně nachází. Přispět k tomu může kvalitnější fungování vlády. Ta sice při nástupu k moci slibovala zlepšit stav veřejných financí a bojovat proti korupci, ale veřejností přijímaných úspěchů v této sféře příliš nedosáhla. A protože v době ovlivňované virtuální realitou není podstatné, co kdo dělá, ale jak svoji aktivitu dokáže prezentovat, prolamuje Nečasův kabinet v souvislosti s nedůvěrou lidí jednu historickou hranici za druhou.

Rekordní tabulky potom přepisuje i v souvislosti s výměnou ministrů. Z původní sestavy zůstali ve vládě kromě premiéra už jen Alexander Vondra, Kamil Jankovský, Karel Schwareznberg, Miroslav Kalousek a Leoš Heger. V souvislosti s původním posláním kabinetu je příznačné, že celá řada změn byla vynucena nejrůznějšími skandály. I když už se Nečasova vláda zapsala počtem personálních rošád do historie, budou patrně pokračovat. Minimálně ve vedení ministerstva dopravy dojde po ohlášené demisi Pavla Dobeše k další změně. Zároveň představitelé koaličních stran nevylučují, že budou následovat další.

K posílení důvěry v Nečasův kabinet by mohly přispět. Nesmělo by k nim však dojít samoúčelně. Naopak by musely vycházet z toho, že konkrétní ministr nebyl schopen prosadit věci, které by přispěly k lepšímu fungování státu. Jeho nástupce by potom byl vybírán na základě toho, zda dokáže splnit jasně dané zadání. Například u adeptů na nového ministra dopravy by se hodnotily jeho předpoklady nastavit systém tak, aby bránil budování předražených a nekvalitních silnic a dálnic. Místo toho jsme svědky tvrdého zákulisního boje o vliv na obsazení důležitých postů v resortu, které mají možnost ovlivňovat miliardový tok peněz z rozpočtu ministerstva dopravy.

Do vedení ministerstva průmyslu a obchodu se zase nevybíral člověk, který by měl jasnou představu například o energetické koncepci a bezpečnosti země, ale politik, který měl pomoci Petru Nečasovi uhájit předsednické křeslo v ODS. Kvůli vnitrostranickým sporům byl naopak vyměněn ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, který asistoval u zásadních změn ve fungování státního zastupitelství. Například tím, že do funkce nejvyššího státního zástupce navrhl Pavla Zemana. A právě takovéto změny výrazně přispěly k lepšímu vyšetřování korupčních případů nějakým způsobem spjatých s vysokou politikou.

Zkrátka výměny v ministerských křeslech ještě automaticky nepřinesou kvalitnější práci kabinetu a jeho pozitivnější vnímání občany. Totéž lze říci o chystané nové koaliční smlouvě. Její uzavření mezi ODS, TOP09 aLIDEM de facto na papíře potvrdí menšinový statut Nečasovy vlády. Zároveň alespoň napraví paradoxní situaci, kdy vládní spolupráce funguje na základě dohody, kterou občanští demokraté a TOP 09 uzavírali s představiteli Věcí veřejných. Ti jsou dávno v opozici a LIDEM nelze považovat za jejich nástupce. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele