Příslušné dokumenty budou muset adepti předložit podle dostupných informací pravděpodobně během první poloviny listopadu. Uchazeči o prezidentskou funkci tak už nemají příliš času. S nadsázkou řečeno by si ze šibeničního termínu mohla udělat dobrý byznys nějaká firma, která by podpisy mohla dodávat tak říkajíc na klíč. Stačila by jí k tomu jedna skupina lidí. Prováděcí zákon totiž nevylučuje možnost, připojit podpis jednoho člověka pod petici více kandidátů. Je to logický krok, protože jinak by se museli příslušní úředníci probírat desítkami tisíc podpisů a hledat případnou shodu.  

Zmiňované podpisy už nebude muset shánět Jan Švejnar. V době, kdy ještě nebyla přijata prováděcí pravidla pro přímou prezidentskou volbu, přitom patřil mezi její hlavní favority. Průzkumy veřejného mínění ho před několika měsíci řadili do čela pomyslného pelotonu spolu s Janem Fischerem. A v tomto dílčím úspěchu nebránila Švejnarovi ani skutečnost, že sám nikdy veřejně neprohlásil, že se o Hrad bude ucházet. S postupem času jeho podpora začala slábnout. Na scéně se totiž poměrně razantně objevil Miloš Zeman. Ten si začal získávat přízeň voličů a předpokládaný finálový souboj změnil poněkud obsazení. Jan Fischer zatím zůstal, ale nyní se bude muset vypořádat s bývalým premiérem a předsedou sociální demokracie.  

Jan Švejnar se propadl na třetí příčku a nyní tento žebříček definitivně opouští. Místo boje o prezidentské křeslo se rozhodl věnovat své ekonomické profesi. Znamená to, že podruhé nevstoupí do téže řeky. I když ta má tentokrát přece jenom trochu jinak upravené koryto. Hlavu státu nebude vybírat parlament tak jako na začátku roku 2008, ale přímo občané. Tehdy také nebylo poměrně dlouho jasné, zda se Jan Švejnar pustí do souboje s Václavem Klausem. Definitivní ano zaznělo zhruba dva měsíce před volbou.  

Tehdy jeho kandidaturu podali především senátoři za ČSSD a KDU-ČSL. A například z úst Zdeňka Škromacha si Švejnar vysloužil kritiku za váhání, zda se zúčastní prezidentského klání. Shodou okolností byla ve hře i jiná varianta. Někteří sociální demokraté zvažovali, že by dali přednost Jiřímu Dienstbierovi staršímu. Nakonec byl do boje vyslán Jan Švejnar. V té době nepatřil mezi známé mediální tváře, ani se aktivně nezapojoval do politického dění v zemi. Byť byla jeho šance na úspěch relativně malá, byl důstojným soupeřem pro Václava Klause.  

Téměř po pěti letech byla jeho výchozí pozice lepší. Zviditelnil se už zmiňovanou prezidentskou volbou. Jako ekonom vyjadřoval své názory v médiích a byl lidmi celkem kladně přijímán. Názorně to potvrzují průzkumy veřejného mínění, které ho řadily mezi favority přímé volby. Zároveň ho chtěla podporovat sociální demokracie. Úzké vazby na ní Švejnar odmítal. Paradoxní je, že ČSSD řešila dilema, kdo by měl být jejím kandidátem a ve hře bylo vedle Švejnara opět jméno Jiřího Dienstbiera, tentokrát ovšem mladšího.  

Ten by se měl pustit do boje o Hrad. Zároveň nemůže počítat s tím, že by se k němu přelilo příliš hlasů, které odmítnutím kandidatury uvolnil Jan Švejnar. Jeho sympatizanti se mohou přesunout také k Miloši Zemanovi, nejenom k Janu Fischerovi. Právě oni dva by se měli utkat ve druhém kole prezidentské volby o křeslo uvolněné Václavem Klausem.  

Zároveň by nebylo překvapením, kdyby odcházející hlava státu v tomto boji podpořila spoluautora opoziční smlouvy.Třeba to bude ona bomba, kterou Miloš Zeman slibuje v dalším průběhu kampaně. Zas tak velké překvapení by to nebylo. Klaus se Zemanem mají k sobě poměrně blízko, byť v době, kdy stáli v čele občanských a sociálních demokratů, se snažili na veřejnosti dokazovat pravý opak. V zákulisí se však byli schopni většinou domluvit, jak dokazuje i zmiňovaná opoziční smlouva. Nástupem Miloše Zemana na Hrad by tak nemusela být zachována návaznost pouze prostřednictvím toho, že by kancléřem i nadále měl zůstat Jiří Weigel.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele