Vysvětlit se to nedá tím, že by propadlíci byli sebevědomější a aktivnější než jejich kolegové v roce 2011 a rozhodli se proti verdiktu bojovat. Jde především o důsledek způsobu hodnocení písemných prací z českého jazyka. To měli na starost externisté najatí Centrem pro zjišťování výsledků vzdělávání, chcete-li Cermatem, které skládání státních maturit zajišťuje. Při hodnocení měli postupovat podle jednotného zadání. Pokud se do stanovených kritérií žáci nevešli, měli smůlu. Byť byla jejich práce zajímavá a samotní pedagogové by ji ocenili například dvojkou, obdrželi pětku a propadli.

V řadě případů se jednalo o velmi dobré studenty, kteří už byli dokonce přijati kvůli výbornému prospěchu během středoškolského studia na vysokou školu. Složení maturity mělo pro ně být formalitou, která jim neměla v dalším vzdělávání bránit. Nyní se jim zhroutil svět. Přitom jsou okolím ujišťováni, že ne vlastní vinou. Je proto pochopitelné, že se proti výsledku státní maturity odvolali. Krajské úřady nechají paradoxně stížnosti posoudit tím, kdo k nim zadal příčinu, tedy Cermatem. Na základě jejich doporučení potom vynesou definitivní ortel. Pokud stížnosti nevyhoví, nezbude propadlíkům nic jiného, než se pokusit o opravu na podzim. Vzhledem ke studiu na vysoké škole tak ztratí jeden rok.

Podobné problémy hrozily i v případě písemného testu z matematiky. Konkrétně u těžší varianty. Tu si dobrovolně zvolili většinou studenti gymnázií. Byla jich necelá čtyři procenta. Když obdrželi test, byli zaskočeni. Museli se potýkat s málo obvyklými typy úloh, v některých případech s nejasným zadáním a v neposlední řadě s nedostatkem času. Podle některých pedagogů se jednalo spíše o test IQ. I představitelé Jednoty českých matematiků a fyziků připustili, že studenti měli velmi málo času na to, aby náročné zadání mohli zvládnout. Týkalo se to i těch, pro které je matematika koníčkem a kteří se účastní nejrůznějších matematických olympiád či jiných soutěží. Paradoxně jim hrozilo, že kvůli nesmyslně nastavené kvalitě testu mohli u této části maturity propadnout, případně obdržet výrazně horší hodnocení, než jejich spolužáci, kteří se vydali schůdnější cestou. Nakonec se to nestalo, protože kritéria posuzování byla dodatečně změněna.

U českého jazyka tomu tak nebylo, proto se většina žádostí o přezkum týká písemné zkoušky z tohoto předmětu. Zmiňované nejasnosti přiměly nového ministra školství Petra Fialu jednak k výměně ředitele Cermatu, jednak ke slibu, že v následujících letech budou státní maturity jednodušší a lidštější. To asi rádi slyší žáci z učňovských oborů s maturitou, případně studenti technických středních škol. Na nich celkový počet propadlíků výrazně přesahuje číslo neúspěšných gymnazistů. Pokud bude státní maturita ještě jednodušší, může se stát pro studenty z elitních vzdělávacích ústavů až směšně lehká. Nastavit určitou laťku, kterou by měli překonat jak gymnazisté tak například kadeřnice je prakticky nemožné. Pokud by státní maturita měla důkladně prověřit vědomosti prvně jmenované skupiny, potom by ta druhá zkoušku z dospělosti nikdy nesložila.

Řešením nejsou ani těžší a lehčí verze, ze kterých si mohou maturanti dobrovolně vybrat. Jak ukazují dosavadní zkušenosti, drtivá většina se vydává schůdnější cestou. Navíc letošní problémy s matematikou skupinu odvážlivců, kteří si zvolili obtížnější variantu, asi ještě výrazně zmenší. Možná, že se přiblíží k nule.

Zajímavé jsou rovněž zkušenosti ze zahraničí. V některých zemích se závěrečné zkoušky typu státních maturit týkají pouze všeobecně vzdělávacích škol, jinde mají zase jiný typ pro tyto školy a jiný pro školy odborné. Vydat se podobnou cestou by pro Českou republiku bylo asi přijatelnější, než udělat ze státní maturity například pro gymnazisty triviální zkoušku, na kterou se nebudou muset vůbec učit. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.