I kdyby si lidstvo nasadilo ty nejsilnější růžové brýle a nahlíželo jejich prostřednictvím do minulosti a přítomnosti, nedokázaly by zastřít to, co lidstvo muselo prožít pod taktovkou mocných ideologií. Ve své podstatě a konečném výsledku bylo zcela jedno, o jakou ideologii se jednalo, neboť vždy byla zneužita padouchy, kteří se za pomocí svých veskrze negativních vlastností dříve či později chopili moci, a tu posléze, pod nějakou politickou korouhvičkou, obrátili proti bezbranným důvěřivým lidem.

Původcem největšího zlořádu v lidských dějinách je jakákoliv centrální moc, která je pro své udržení schopna zneužít všechny dostupné nástroje státní moci. Mnohdy to začíná nenápadně. Lidem jsou předkládány zákony, které v sobě mají zakódované prvky proradných záměrů vládnoucích elit, takovým způsobem, aby jejich budoucí účinky zůstaly lidem a mnohdy i samotným zákonodárcům skryty. Jedná se zejména o oslabení orgánů činných v trestním řízení, tedy policie a justice, tak, aby se mocní stali ještě mocnějšími, bohatí ještě bohatšími a hlavně, aby byli nepostižitelní. Není vám to povědomé?

Cílem je vždy neomezená centrální moc

Lze poukázat na různá zřízení a systémy z dávné i nedávné minulosti, v jejichž rámci byla centrální moc používána proti lidem, ať už proti chudým, jiného vyznání nebo jen slabšímu, méně technologicky rozvinutému národu. V novodobějších dějinách to byl zejména komunizmus a nacizmus, v nichž se centralizovaná moc projevila s obzvlášť razantní brutalitou. Ve všech těchto politických systémech sehrála hlavní negativní roli ideologie založená na stranických základech, která vždy usiluje o udržení své moci, a to za každou cenu. Tedy i za cenu vylhaného nesplnitelného programu, diskreditace opozice, ale i likvidace rasy a disentu.

Demokracie zneužitá k mocenskopolitickým cílům

Současná podoba řízení státu založená na demokratických principech umožnila lidské společnosti do značné míry oslabit přístup padouchů ke zneužití moci, nicméně systém soutěže politických stran je stále založen na dělení společnosti na levici a pravici, bez ohledu na podstatu potřebných, vyvážených a zdravých ekonomických procesů sloužících společnosti jako celku, nikoli jen jedné politicky vyhraněné straně. Ukazuje se, že i demokracie má ve svém principu řadu trhlin, kterých lze zneužít a pod vlajícím praporem předstíraného dobra lze pokřivit právo občana tak rafinovaně, že se pro něho postupně stane nesrozumitelným, nedostupným a nevymahatelným. Ve chvíli, kdy moc výkonná (president, vláda) společně s mocí zákonodárnou (senát a parlament) získá většinovou převahu a je jedno, zda se jedná o pravici či levici, spustí se proces směřující k ovládnutí moci soudní. Ústavou má soudní moc zaručenou nezávislost a také neodvolatelnost. Ale soudce jmenovaný presidentem, který svojí podstatou stojí nalevo nebo napravo, přirozeně upřednostní toho, kdo bude poslušným vykonavatelem mecenášovy vůle. Tento proces se postupně dále šíří justicí, až je mocenská struktura plně pod kontrolou padouchů, kteří takto mohou nerušeně realizovat své cíle, což v důsledku může přerůst až do varovných demonstračních útoků na hlavu státu, třeba s pistolkou na plastové kuličky, což v daný okamžik veřejnosti mnoho smyslu nedává. Ovšem až do chvíle, kdy hlava státu vyhlásí amnestii nevídaných rozměrů. Amnestie svým rozsahem legalizovala trestnou činnost organizovaného zločinu, a stát zde zcela selhal, neboť nedokázal ochránit soukromé vlastnictví před působením zločinu. Zdá se vám, že se jedná o nesmyslnou konspiraci?

Korupce je vedlejší patologický jev

Drtivá většina národa se domnívá, že korupce je tím hlavním negativním problémem našich politických špiček. Dvě stě odhadovaných miliard, které se údajně ročně rozkradou, je sice úctyhodná suma, ale ten hlavní problém společnosti tkví v selhání politiků v oblasti vytvoření nesplatitelného bankovního dluhu, který je dílem bankovních korporací.