Ve skutečnosti tentokrát půjde o hodně. Podnikatelská očekávání jsou totiž nejlepším údajem o tom, jak bude v nejbližších měsících. Zvláště manažeři průmyslových podniků vidí do budoucnosti, protože musí plánovat. Přitom se mohou opírat o informace o zakázkách. Zpravidla tedy vědí dost dobře, jak bude jejich podnik fungovat za tři měsíce, někdy i za půl roku. Záleží na typu podniku.  

Získat od nich tyto informace má tedy svou hodnotu. Pokud se vyberou u dostatečného počtu podniků, pak může veřejnost získat relativně slušný výhled do ekonomické budoucnosti.  

Tímto způsobem například vznikl slavný podnikatelský index Ifo, který vydává stejnojmenný mnichovský ústav. Budoucnost předvídá tradičně dobře, což se exemplárně ukázalo třeba v krizovém roce 2008, kdy index padal nejrychleji. Politici i podnikatelé tehdy věděli s předstihem, že bude hůře. Stejně se index osvědčil i v pozdějších letech, naposledy při německém zpomalení koncem minulého roku.  

Index Ifo je teď hlavní nadějí nejen německé, ale dokonce evropské ekonomiky. Od listopadu se totiž zlepšuje a právě dnes vyšly další údaje, které jsou nejlepší od loňského dubna a které předpovídají, že k ekonomickému oživení dojde přinejmenším ještě v prvním pololetí.  

„Německé hospodářství nabírá rychlost,“ zhodnotil bilanci nálady v průmyslových podnicích ředitel ústavu Hans-Werner Sinn. A pokud na tom bude dobře Německo, pak má vyhlídky i celá Evropa.  

Optimistické předpovědi manažerů jsou o to cennější, že jde prakticky o jediné pozitivní údaje, které se v hospodářském sektoru objevují.  

Koncem minulého roku zpomalila ekonomika v celé Evropské unii, mohli jsme se tedy dočíst o tom, jak klesá výroba, obchod, stavebnictví. Bylo to až monotónní a jedinou výjimkou byly údaje o průmyslu, který svůj pád v prosinci zastavil. Reálné ekonomické údaje z letoška zatím nepřišly a tak předstihové indexy jako je Ifo dávají jedinou odpověď na značně naléhavou otázku, jestli probíhající recese eurozóny skončí, anebo jestli se ještě prohloubí.  

Česko je dokonce německým sousedem a patří mezi jeho deset největších obchodních partnerů. V pondělí vychází podnikatelský index, který připravuje Český statistický úřad a právě ten by mohl být první zprávou, že se Češi připojují k německému oživení, který oznamuje institut Ifo. Byla by to první dobrá zpráva z tuzemské ekonomiky za dlouhou dobu, konkrétně od léta 2011.  

Zdejší ekonomika je více postižena druhým kolem ekonomické krize víc než většina ostatních zemí Evropy. Obrat v průmyslu se nekonal dokonce ani v prosinci. Nejvíc na pováženou ale je zjištění statistického úřadu, že se očekávání průmyslníků stále nezlepšují po vzoru německých sousedů, případně dalších zemí Evropy.  

Očekávání manažerů se zhoršují od počátku roku 2011 a na dno se dostala v listopadu. Od té doby trvá špatná nálada, kterou měli čeští manažeři naposled koncem roku 2009. Došlo tedy v únoru k nějakému obratu? V pondělí se to dozvíme.  

Jedno číslo pochopitelně o ničem nerozhoduje. Nakonec je pravda, že zdejší hospodářství reaguje na poměry v Německu s určitým zpožděním. Obvykle se uvádějí dva měsíce, někdy to může být i méně. Pokud únor nepřinese změnu, pak to bude znamenat, že německý optimismus nedokáže překročit šumavskou či krušnohorskou hranici už čtyři měsíce.  

Pokud ovšem neplatí o něco pesimističtější výklad, že už Německo nemá tak velký vliv a že německé oživení maximálně zastaví další ekonomický propad v tuzemsku. Ke zlepšení už ale stačit nebude.
Přitom se dají dost dobře vymyslet spekulace, které předem zdůvodňují, proč nedojde k žádnému zlepšení ani v únoru ani v dalších měsících.  

Zpomaluje totiž ekonomika ve značné části středovýchodní Evropy, dokonce v tak dosud bezproblémových zemích, jakými jsou Polsko a Slovensko. Teoreticky je možné, že země na východ od Německa postihne stejné zpomalení, jakým loni a předloni prošla jižní Evropa.  

V obou případech totiž místní vlády zachraňovaly ekonomiku před finanční krizí a pak začaly pod tlakem mezinárodních institucí šetřit. Tím snížily domácí spotřebu a zároveň zabrzdily ekonomické oživení. Východní země dokážou na rozdíl od jižního křídla Evropské unie exportovat své výrobky, a proto nejhoršímu zatím unikly. Třeba se ale ukáže, že to k ekonomickému růstu nestačí, zvlášť když hlavní německý partner také neroste právě raketovým tempem.