U sociálních demokratů nejde o významnou změnu, jejich preference se drží okolo pětatřiceti procent. Na dvacet procent si však polepšili komunisté, a to je zřejmě jejich polistopadový rekord.

Pravice naopak zamířila dolů, a tomu se nemůže nikdo divit. Není však jasné, proč by se měli voliči k pravicovým stranám vracet. Pokud by se potvrdily dubnové výsledky ještě za měsíc a navíc ještě po prázdninách, pak bude zřejmé, že aféry Nečasovy vlády přepsaly tuzemskou politickou mapu. ODS a TOP 09 mají dohromady pod třicet procent a občanští demokraté se ocitli podruhé od svého vzniku za komunisty. Poprvé to bylo po jejich rozpadu počátkem roku 1998, kdy se od ODS oddělila dnes už neexistující Unie svobody.  

Další strany pravého středu, které se mohou dostat do sněmovny, jsou lidovci a zelení. Zdá se přitom, že část voličů, kteří prchají od vládních stran zakotvila právě u nich. Věci veřejné jsou očividně mimo hru. Nově založená strana Lidem zatím budí jen rozpaky.  

Ještě nikdy neskýtal pohled na poltickou scénu takový obraz, nejblíže mu byly předpovědi na jaře roku 1998. Ale tehdy byly levicové hlasy rozděleny mezi několik stran, které nakonec ve volbách propadly. Letos se levice konsolidovala ve dvou partajích a dnes už se nezdá, že v případných volbách nechá hlasy propadnout.  

Nazvat současné volební preference pravicovou katastrofou je však předčasné. O změněné politické mapě se však dá mluvit určitě. A zřejmě jde o větší změnu, než kterou jsme zažili ve volbách před dvěma lety. Tehdy jenom oslabené pravici vypomohly dvě nově založené strany, které byly šikovným marketingovým tahem. Jeho účinnost se ovšem během dvou let vyčerpala, jak to už v marketingu bývá.  

Sociální demokracie svými pětatřiceti procenty nepřekvapuje, protože hlavní opoziční strana se v Česku může k takovému výsledku dostat. Není však zvykem, že druhá opoziční strana má stejnou sílu jako dnes komunisté. Podstatný je přitom nástup komunistů, kteří mají skoro dvakrát víc příznivců než před rokem či před dvěma lety. Právě tento údaj spolu s pádem občanských demokratů oznamuje novou kvalitu, se kterou se česká demokracie po listopadu 1989 ještě nesetkala.  

V médiích se ventiluje jako spekulace o tom, že sociální demokracie hodlá s komunisty založit vládu, což je z nějakých nepříliš dobře popsaných důvodů špatně. Ovšem takové riziko je fakticky menší než bylo například před půl rokem. Tehdy nebylo postavení ČSSD tak suverénní a kromě komunistů nepřipadal v úvahu žádný jiný minoritní partner pro vládu. Podle současných preferencí je ČSSD suverénem a může si nabídnou spolupráci celkem třem stranám, protože ODS ani TOP 09 nemohou na společnou pravicovou vládu či nějak příliš účinnou opozici ani pomyslet.  

Zvláštnost vzestupu komunistů tkví v něčem jiném. Kdo říká, že bude volit KSČM, tak jedním dechem dodává, že poměry za polistopadového režimu byly lepší než současná demokracie. Zároveň se propadá ODS, která dosud byla hlavním pilířem polistopadového režimu. Vždyť jejím manažerům se počátkem roku 1991 podařilo převést někdejší zakladatele Občanského fóra pod novou stranickou střechu.  

Právě lidí, kteří spontánně zakládali místní fóra, byli skutečnými hybateli dějin, když se bezprostředně po samovolném pádu komunistického režimu přihlásili o moc i o odpovědnost za další politický vývoj v zemi. Na těchto lidech mohla ODS dlouhodobě stavět a dodnes v některých kruzích platí, že občanská demokracie je značka, na kterou se dá spolehnout právě ve chvílích, kdy člověk neví, koho by právě volil.  

Tuto devizu si představitelé ODS uvědomují dodnes. Proto také používají kromě reforem jako hlavní politický argument právě obranu před nebezpečím návratu komunistů k moci. Skutečně současný režim stojí na likvidaci KSČ jako vládní strany a musely by se přepsat dějiny, aby vůbec bylo možné pochopit, proč je strana se stejným názvem najednou u moci znovu.  

Reakce občanských demokratů opravdu vystihuje probíhající změnu kvality na politické scéně. Návratem komunistů k moci se opravdu zpochybní celý polistopadový vývoj, jak se říká.  

Zároveň každého napadne myšlenka, co by ještě mohlo očekávaný převrat zastavit. Mnozí sociální demokraté by dali ve vládě přednost TOP 09, řada z nich má osobně blízko k lídrům ODS. Ovšem z politické logiky najednou vyplývá, že tím se může návrat komunistů pouze odložit. Nakonec budou vždy cenným spojencem sociálních demokratů, i když založí středopravou vládu. Tuto roli si vyzkoušeli už v dobách premiéra Jiřího Paroubka.  

Nabízí se tedy úvaha, o co přijdeme, až se komunisté do vlády skutečně dostanou. Neznamená to, že se člověk s nástupem KSČM smířil. Může si naopak rozmyslet, jestli existuje konkrétní důvod pokračovat v něčem, co by se nejlépe dalo nazvat reformní úsilí polistopadových vlád, a o co tedy nechce přijít ze všeho, co se v uplynulých dvaceti letech podařilo dosáhnout.  

Samozřejmě se může stát, že ODS ztratí roli hlavního pilíře polistopadové demokracie.

Publikováno se svolením vydavatele.