Na první pohled je z něho vidět, že dosavadní politika české vlády, která má za úkol vytvořit dopravní síť na úrovni západoevropských zemí, úplně selhala, i když má k dispozici 160 miliard korun na nové silnice a železnice od Evropské unie.

Výstižnější vizitku o kvalitě tuzemských institucí už nepotřebujeme. Představme si, že český stát přidá k evropské dotaci stejnou částku z vlastních zdrojů nebo z půjčky od Evropské investiční banky. Není to nepatřičný požadavek, protože v uplynulých letech stát zhruba tolik do nových komunikací investoval. Polovina z tří set miliard se utratí za dálnice o průměrné ceně tři sta milionů za kilometr. Dalo se tedy postavit pět set kilometrů dálnic. Takový objem prací by snadno zajistil novou dálnici z Prahy do Olomouce a dále do Polska, celý pražský okruh, a k tomu by se mohla přidat méně významná stavba, například dálnice do jižních Čech nemluvě o dokončení dálnice na sever.

Zároveň by bylo možné modernizovat tisíc kilometrů dálkových železničních tratí. S takovou sumou mohly být hotovy všechny potřebné koridory na rychlost 160 kilometrů na hodinu.

Rozpočet dopravního fondu tedy říká definitivně, že úkol nebyl splněn. Evropské investice z let 2007-2013 přinesou mnohem menší užitek. Zřejmě bude dokončen šestnáctikilometrový úsek dálnice mezi Lovosicemi a Ústím a pět posledních kilometrů do Hradce Králové. Už byla zprovozněna jižní, třicetikilometrová část pražského okruhu a dokončovat se bude dvacet kilometrů, tedy pětina jihočeské dálnice v úseku mezi Táborem a Veselím. To skutečně zní, jako když si někdo dělá z občanů legraci.

Na železnici není situace o mnoho lepší. Staví se koridor mezi Ostravou a polskou hranicí nebo mezi Prahou a Českými Budějovicemi. Nebudou však dokončeny. Stejně tak nejsou dostaveny koridory mezi Prahou, Brnem a Olomoucí, kde se ovšem investuje minimálně. Teoreticky bude dokončen jediný delší souvislý úsek z Berouna do Plzně, ten ovšem nemá za Plzní spojení dál do Bavorska.

Došlo tedy k selhání a jeho kořeny je třeba hledat v práci státních institucí. Zní to triviálně, ale český stát prostě neumí plánovat dopravní stavby. Proto také neexistuje žádný dlouhodobý plán, který by určil, jaké dopravní stavby jsou nejdůležitější. Vedle nekompetence při strategickém plánování se dá totéž říci o územních plánech. Úředníci prostě nedovedou zajistit, aby se najednou schválila trasa pro dálnici například mezi Hradcem Králové a Olomoucí.

Z takového principu se už dá vysvětlit, proč byla postavena zhruba desetina potřebných komunikací.

Úředníci ministerstva dopravy a spřízněných institucí zvolili strategii, že se naplánují malé úseky, které se pak budou postupně skládat do výsledného obrazu. Ovšem neexistoval strategický plán a proto se začaly stavět malé úseky i na takových trasách, které nejsou součástí páteřní sítě.

Do debaty o nových stavbách se zapojily krajské lobbyistické skupiny, které prosazovaly investice ve svých regionech. Proto se muselo něco stavět v každém kraji, bez ohledu na to, jak je silnice či železnice důležitá z celostátního pohledu.

Až v této chvíli se do hry zapojila korupce, která stavby podražila až na dvojnásobek. Zmanipulované zakázky přitom způsobily, že některé stavby odmítla proplatit Evropská komise a Česko tak o desítky miliard přijde. Proto dnes nejsou peníze a proto se v příštích třech letech nezačne stavět žádný nový, byť malý silniční úsek.

Jádrem problému je ovšem výše zmíněná neschopnost vlády a celé státní správy naplánovat důležité silnice. Člověka napadne, i když se tomu brání, že tohle by se za komunistů nestalo. Komunisté neměli tolik peněz, jako má polistopadová Česká republika, přesto dálnici z Prahy do Brna a Bratislavy dokázali postavit. Samozřejmě mohli své plány snáze prosazovat, protože v době autoritářské vlády stačilo nařídit, kde se bude stavět, a skutečně se stavělo. Ovšem vysvětlit současné selhání demokratickými poměry nedává smysl. Ještě v devadesátých letech a počátkem nového století se dokončovaly páteřní stavby, konkrétně dálnice z Prahy do Plzně a do Bavorska a dálnice, která téměř dosáhla k Hradci Králové. Pak se ještě dokončilo spojení s Ostravou, ovšem tady už špatná volba trasy a způsobu financování vedla ke zdržení o sedm let a ohromnému předražení.

Dnes už to zní jako příběh z vědecko-fantastického románu, protože se dokončují pouze malé úseky a na větší stavbu typu Hradec Králové-0lomouc se nikdo ani neodvažuje pomyslet.

Kdo tedy bude chtít důkaz, že Česko není součástí vyspělého západního světa, má k dispozici rozpočet dopravního fondu na rok 2013. Přitom nejde o to, že Češi neumějí stavět, případně že nevědí, jak se má plánovat. Pouze nikdo nesleduje veřejný zájem a spolu s tím ztrácejí veřejné instituce na kompetenci. Teď se tedy čeká na člověka, který by to změnil.  

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele