Grušův výrok dnes můžeme hodnotit jako přehnaný či nemístný optimismus. Přece jen mohl zkušený spisovatel znát svůj národ o něco lépe.

V Česku skutečně platí evropská pravidla, i když se tuzemské vlády v posledním období snaží zabránit, aby se uplatňovaly příliš důkladně. Zdá se však, že se Češi v jejich rámci nesnaží prosazovat, naopak se je snaží obcházet, jak se jen dá. Logicky se pak s nimi dostávají do konfliktu.

Jaký jiný může být koneckonců výklad auditních zpráv o čerpání eurodotací, které sem z Bruselu začínají postupně chodit. Experti placení Bruselem v nich chladně vypočítávají, jaká pravidla porušují české úřady i politici, a za jednotlivé přestupky stanovují miliardové pokuty. Nutno upozornit, že bruselští experti jsou v mnohem případech také Češi.

Nejpodrobněji se veřejnost zatím seznámila s obsahem kontrolní zprávy, která se věnovala regionálnímu dotačnímu programu Severozápad. Zjištění Bruselu vlastně nikoho nepřekvapí.

Regionální program Severozápad ovládají krajští politici, kteří obsazují své lidi do komisí. Tyto komise pak přidělují evropské dotace na projekty lidem, kteří jsou často spojeni s politickými stranami. Tito lidé pak v rámci projektů vypisují zakázky a manipulují je tak, aby peníze skončily u spřátelené firmy. Skrytým smyslem takového postupu je korupce.

Chyby při rozdělování projektů i při zadávání zakázek kontrolují úředníci dotačního úřadu, kteří ale v případě Severozápadu žádné chyby nezjistili. Supervizi má na starost ministerstvo financí, které potvrdilo výsledky krajské kontroly a poslalo je dále do Bruselu. Vše je v pořádku, pošlete peníze, nahlásili čeští úředníci v rámci systému, který v Česku dlouhá léta funguje a který zajišťuje lidem ve funkcích lepší přístup k veřejným financím.

Ukazuje se tedy, že Gruša český národ do značné míry podcenil. Češi se chovají podle určitých pravidel, která se nastavila v průběhu minulých desetiletí i staletí a která se nějak osvědčila v boji o národní přežití. Faktem je, že chování podle těchto pravidel nevede k žádoucí prosperitě.

Již citovaný Jiří Gruša si všiml, jak se Češi dokážou jednotlivým režimům přizpůsobit, zpravidla lépe než ostatní. Svůj souhlas ovšem dokážou velice dovedně pouze předstírat, jak svědčí klasická kniha o Švejkovi i stížnosti německých okupantů za druhé světové války. Lidé režim přijmou zdánlivě za svůj, ve skutečnosti dál sledují vlastní zájem podle zažitých pravidel.

Tento přístup se podle Gruši v dobách nacistické okupace ani v dobách komunistického panství příliš neosvědčil. Konkrétně Poláci a Maďaři se proti komunistům mnohem více bránili a tím si vyjednali kompromisy, které učinily poměry sedmdesátých a osmdesátých let snesitelnějšími a které národy připravily na nové poměru po pádu autoritářských komunistických vládců. Češi utrpěli komunismem víc, protože se soustředili pouze na své soukromé záležitosti.

Zažitá averze k zásahům zvnějšku přirozeně odmítá importovaná pravidla, i když jsou z Evropské unie, do které jsme sami chtěli vstoupit. Politici a úředníci naoko dodržují bruselské předpisy, chovají se ale jaké vždycky podle pravidla „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“, případně „neznám špinavé peníze“. Protože jde o všeobecně sdílený přístup, pak se zástupci jednotlivých úřadů navzájem kryjí, zvláště pokud něco vyřizují tváří v tvář cizákům, tedy bruselským úředníkům.

Důsledkem je fakt, že se nevyužijí možnosti, které Evropská komise nabízí. Navíc evropská kontrola na některé české přestupky přijde a konflikt skončí udělením pokuty. V případě regionálního programu Severozápad jde o tři a půl miliardy, očekávají se ovšem i další pokuty v řádu třiceti miliard.

Přesto není optimismus básníka Gruši úplně mimo realitu. Z pohledu Čechů, kterým se nelíbí orientální poměry tuzemské politiky a podnikání, může být fungování bruselských pravidel zadostiučiněním a nadějí do budoucna. Jenom zásluhou důkladné evropské kontroly jsme se dověděli přesné informace, jak prohnilé jsou veřejné poměry nejen v Ústeckém a Karlovarském kraji, ale v podstatě v celé zemi.

Pravidla, o kterých mluvil Gruša, tedy existují, jen je třeba, aby se Češi začali podle nich chovat. Tím zároveň padnou stará pravidla, která nakonec ani pravidly, ale jen operativním receptem na okamžité přežití. Zatím se tedy dovídáme, jak tato pravidla fungují. Ovšem tato zkušenost je v současném Česku unikátní a cenná, i když nakonec přijde státní rozpočet na zmíněných třicet miliard. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele