Petr Jahn: Veřejnoprávní bizár roku. Setkání zaměstnanců ČT s generálním ředitelem Součkem. Část 3.

Těžký kalibr jménem Daniel Stach

Ten člověk vždy dokáže překvapit! Já jsem vždycky trochu obezřetný k lidem, kteří mají vyšší IQ než já, ale Daniel Stach nejen, že ví, o čem mluví, ale on si i přesně pamatuje, kdo, co v jakých momentech řekl! Jako by mněl v hlavě jednotlivé clustery, kam operativně přesouvá části mezipaměti. No, posuďte sami. Daniel Stach: „Dobrý den … Já bych rád jednou otázkou k téhle chartě a pak, jestli mohu, i k jiným tématům. Pokud jde o tu chartu, vy zmiňujete, že to norma, o které rozhoduje management, což je bezesporu pravda, zároveň to norma, která ovlivňuje to, jakým způsobem budou fungovat lidé v téhle instituci. Proto se ptám, jestli není vhodné o tom s nimi diskutovat od začátku, ne až když to bude hotové. Na to navazuji a to oceňuji, co jste teď zmínil a slíbil, že ta debata bude. … Já si osobně nemyslím, že probíhá normalizace v České televizi. Myslím, že ta charta je napsaná příliš obecně a v tu chvíli dává možnost vykládat ji velmi negativně a může se zneužít. To je za mě velmi špatně. Abych doformuloval možná to, o čem mluvil Ríša, položím konkrétní dotaz, prosím vás o odpověď jenom ano - ne. Jste pro, abyste do charty vložili povinnost buď prvního, druhého stupně nebo stupně generálního ředitele, záleží na vás, aby v okamžiku, kdy někdo je pod útokem, dejme tomu vedoucího opozice či koalice, je pod živým atakem, ten daný člověk se za ní zastane. Pokud Andrej Babiš, Petr Fiala zítra vystoupí a řeknou Daniel Stach je lhář, vystoupí generální ředitel a by řekl není to pravda, je to můj člověk.“ Klidný, věcný a veřejnoprávní Stach. Souček: „Souhlasím s vámi, Danieli. Souhlasím s vámi, Danieli, jenom tohle je potřeba velmi dobře a s účastí právníků naformulovat. Protože ve chvíli, kdy kdokoliv, já to nebudu personalizovat, ve chvíli, kdy kdokoliv řekne, že Daniel Stach je lhář, tak ho nejdřív musíme vyzvat k tomu, aby to doložil. Tam nemůže následovat okamžitá povinnost, že generální ředitel řekne nemáte pravdu.“ Stach: „Mě jde o tu povinnost toho, že v okamžiku, kdy někdo a já se, podle charty, nemůžu sám bránit tak, jak bych chtěl, musím komunikovat, stejně jako to děláme teď s tiskovým oddělením. Když jdu dávat rozhovory, dávám věci tiskovému oddělení. Souček: „Ne všichni to tak dělají. To je taky ten problém.“ Stach: „Ale moje pointa je v tom, v okamžiku, kdy já jsem pod palbou, jako je třeba pod palbou u nás Martin Řezníček dlouhé měsíce, velmi tvrdou palbou a velmi, z mého pohledu, neobhajitelnou palbou, což je, uznám, osobní náhled. Chtěl bych vědět, jestli generální ředitel v chartě chce mít tuhle svoji povinnost vystoupit, tak aby on byl krytý, proč do toho vstupuje.“ Souček, který ví, jak zabrnkat na tu správnou strunu, pokračuje: „Pojďme se pobavit, jak to nadefinovat. Já chápu ten směr, kterým se díváte, souhlasím s ním, jenom ta cesta k tomu, jak takovéhle ustavení může vypadat, ještě bude nějakou teda dobu trvat. Rozumím, díky tomu máme na to čas a posunout to dál. A já vás vezmu za slovo. Prosím. Tu debatu uděláme a vy, Danieli, budete moderovat, protože vy budete, jo, jo, jo, budete ji moderovat a potom budete ten, kdo z ní bude formulovat ty závěry.“ Stach, s širokým úsměvem: „Pane řediteli, abych citoval kodex, na který se odkazujete, já si nemůžu od vás nechávat takhle práci zadávat.“ Souček, též laškovně: „Můžete, můžete. Vy si, Danieli, naopak, vy máte povinnost přijmout to zadání. Vy, já vám nemluvím a nikdy jsem nemluvil. A řekněte, jestli jsem se o to někdy pokusil mluvit vám do práce ve chvíli, kdy se to týká obsahu, který vysíláme ven.“ Stach: Tohle by byl obsah debaty, do které mi nemůžete, pane generální řediteli, vstupovat. Omluvám se, tak to je zadání. A nikdy se do toho nechám navést. A přestoupím k té další otázce, kterou jsem měl. Teď budeme tedy čekat na to, jak se posuneme, uvidíme, co nám dají tedy odbory. Kdy si myslíte, že je pro vás ten deadline? To, kde by byste chtěl mít Chartu vydiskutovanou.“ Souček: „A ten deadline není stanovený. Já jsem si myslel, že ji budeme mít hotovou dřív. Já jsem si myslel, že Charta bude připravená k nějaké debatě už v červnu letošního roku. Ukázalo se, že ta cesta, a teď na tom, doufám, že si to uvědomíte i vy, ta cesta k tomu, aby ten text byl opravdu vypilovaný, abysme vychytali všechny mouchy, trvala mnohem dýl, než já jsem si představoval. Ta skupina, ta pracovní skupina, na začátku roku vznikly tři pracovní skupiny. Jedna pracovní skupina byla skupina Petra Mrzeny, který pracoval na analýze a návrzích, jak dá zacházet s umělou inteligencí. A jedna z těch skupin byla skupina, kterou vedl Michal Fila, a která byla zaměřená právě na vznik něčeho, co teď se jmenuje Charta. Mimo jiné, ta debata o tom, proč Charta, byla taky dlouhá. Problém je, že my už jeden kodex máme a on není jen zaměřený na etiku a je to norma, kterou přijímá sněmovna parlamentu. Tím pádem to není interní norma České televize a chtěli jsme nějakým způsobem, tím názvem symbolizovat to, že shrnuje pravidla, která se týkají všech, a to nejen zaměstnanců, ale i externistů, kteří pro nás pracují.“ Stach opět smečuje: „Pak je dobře, že ty další mouchy, co se ještě nečekaně chytly, budou také správně zpracovány. K jiným tématům, zmiňoval jste novou budovu zpravodajství. Pokud budou schváleny poplatky, kdy bude hotová, kdy se z ní bude vysílat?“ Zákeřná otázka. Souček společně s paní, asi z investic: „Já jenom, jestli se nepletu, 27. Proč je to 27 nebo 28? Kolik to je?“… „Mělo by to být rok 28, 29. 29, tedy že bychom vysílali. Pokud by ty poplatky schváleny nebyly. No, že bude hotová ta stavba.“ Stach: „A to mě zajímá právě. Mě zajímá ta investice dovnitř, nejenom do toho betonu. Mě zajímá do těch technologií. Pokud se nezvýší poplatky, nebudeme betonovat, jak budeme investovat do technologií, ve kterých zaostáváme?“ Souček: „To bude velmi složité, protože pokud poplatky nebudou, tak my budeme muset nejdřív absolvovat tu debatu, jak dlouho jsme schopni provozovat, jaký je rozsah kanálů vůbec. Možná jste zaznamenali, to byl rozhovor, který jsem dával minulý týden pro Info.cz, kde já jsem řekl, že pokud poplatky nebudou, tak výhledově směřujeme ke třem kanálům. Nějakou dobu bez poplatků ještě bude určitě existovat ČT Sport, protože ta práva se nakupují na dlouhou dobu dopředu, a kdybychom nezachovali ČT Sport, tak se z dvojky stane sportovní kanál, protože těch práv z logiky toho, jak se práva nakupují, je nakoupeno docela hodně.“ A zde to musím komentovat. Ano nakupují těch práv opravdu hodně. A na otázku, proč toho nakupují hodně a proč to vypadá, jakože to nikdo nekoriguje, když zbytek televize nemá na nic peníze (dle zdrojů uvnitř) by měl pan generální odpovědět nejen plátcům poplatku, ale i Radě ČT, především! Stach: „Chápu tedy vaše slovo správně, že zůstává rozpočet zpravodajství na příští rok stejný?“ Souček: „Nominálně víceméně ano, což ale neznamená, že z těch stejných peněz se dá vyrábět totéž co letos, protože je tady inflace, je tady kolektivní smlouva, jsou tady externí sazebníky, které nějakým způsobem už porostou v příštím roce. Takže nominálně, pokud se nepletu, ten rozpočet víceméně odpovídá, i v té krizové variantě odpovídá tomu, co bylo v roce letošním. A je to jediná divize, kterou jsme zachovali v podstatě nominálně jedna ku jedné. Druhá věc je, pokud poplatky nebudou, tak to bude znamenat, že ta divize bude muset výrazně dupnout na brzdu v druhé polovině roku 25.“ No tak to je evidentní lež. Zcela určitě se nijak neupravoval rozpočet Sportu ČT. Stach: „25? Aha, dobře. Poslední, jenom ano ne, to zvyšování, pokud jste zmiňovalo tabulky externistů, týká se to všech divizí, včetně zpravodajství tedy?“ Souček: „Týká se to uzavírání rámcových smluv. Týká se to všech divizí, kde pracujeme s externími pracovníky, ale já nevím, jestli úplně všech profesí, to už by, ale asi ano. Teď, teď, teď, já tady nevidím Vaška Myslíka. Jo, tamhle, já jsem slepej dneska.“ Myslím si, že není „slepej“, jen začíná být trochu nervózní. A má evidentně proč.

„Vašek Myslík ředitel výroby, dobrý den. Dobrý den. Týká se to úplně všech divizí, týká se to celého výrobní úkolu a téměř všech externích profesí, ne u každé to bude ve stejné výši, ta procenta bude odlišná podle toho, jak se ti honoráře včas vyvíjely. Což je potom na vedení divizí? No počítáme s tím i pro rámcové smlouvy po dohodě s Petrem Mrzenou a Jirkou Ponikelským, že přílohou k rámcovým smlouvám budou aktualizované sazebníky pro rok 2025.“ Vendula Krejčová: „Já bych možná tady plynule navázala k tomu, protože postupně tady odškrtávám ty dotazy, které přišly v předstihu. Tak ještě něco, co se toho týká, jo? Jestli, jestli má třeba možnost a hledá i jiné nové způsoby financování?“ Souček: „No, my to děláme už celou řadu let. A netýká se to zpravodajství, protože tam nemůžeme vtahovat peníze zvenčí, abychom se právě nevystavili konfliktu zájmů, ale v celé řadě televizních pořadů, které vznikají, ať už je to Sport, ať jsou to záznamy nebo přenosy Artu, ať je to dětská tvorba, tak už dávno vlastně do té výroby vtahujeme i sponzorské peníze nebo peníze, které do výroby toho pořadu natečou v rámci takzvané společné výroby nebo koprodukce. A jsou to koprodukce nejenom tedy s producenty v Audiovizi, ale celá řada projektů vzniká za podpory krajů, měst. Jako mohl bych jmenovat, ale na těch projektech spolufinancování pracujeme už dlouhou dobu a chceme v tom pokračovat dál. Vlastně i celá ta Start Dance Tour, kterou jsme v sobotu rozjeli prodejem vstupenek, tak je svým způsobem taky projekt spolufinancování, protože jak už jsem říkal, potom ten výtěžek z větší části půjde do nového setu pro další řadu Start Dance. Takže to je jedna z cest.“.

Další dotaz: „Dobrý den, paní z digitální služby. Já jsem se chtěla zeptat, já jsem si ráno ještě poslední dotaz k chartě, jestli můžu, ráno jsem si přečetla, Aleše Rozehnala, který na Hlídacím psu píše, že charta pracovníka ČT je protiústavní. A když nebo moje informace z našeho interního právního oddělení jsou podobné, že ta charta je protiústavní, tak jsem se jenom chtěla zeptat. Vy jste několikrát zdůraznil, že je to RGŘ, takže není potřeba se o tom s nikým bavit. Tak jestli budete případně tu chartu prosazovat jako RGŘ, když by se ukázalo, že je tedy skutečně protiústavní. Je protiústavní.“ Souček: „No tak jestli je něco protiústavní, může konstatovat až Ústavní soud, tak na to asi čekat nebudeme. Každopádně, já bych, víte, já se v té branži pohybuju dost dlouho a živil jsem se jako novinář, tak se musím ohradit proti tomu, co říkáte. Já jsem nikdy neřekl, že se o tom nebudu s nikým bavit. My jsme se o tom jako Seznam napsal, že Souček píše chartu. Tu chartu psala docela velká skupina lidí. A ještě další skupina lidí, ať už zevnitř televize, nebo zvenčí té televize, ji připomínkovala. Takže to není něco, co vysypal z kapsy Souček a o čem se Souček nechce s nikým bavit. K připomínkám ji dostalo celé vedení České televize. Jak už jste slyšela, debata probíhá i s nezávislou odborovou organizací. Pokud vím v tom textu, Aleše Rozehnala, není vůbec do detailu uvedeno, v čem on tu protiústavnost spatřuje. Ale já možná poprosím o vyjádření nového šéfa právního oddělení České televize, který tady mezi vámi sedí, Jiří Hrabovský. Ta tvář pro vás asi bude nová. Jiří Hrabovský taky měl možnost se s tím dokumentem seznámit. Vy říkáte, že máte informace z právního oddělení České televize. Je to tak? Tak já se asi zeptám šéfa právního oddělení České televize, jestli tedy Chartu považuje za protiústavní.“ Odpověď šéfa právního nechávám celou, protože je v ní řada zajímavých postřehů. Posuďte sami: „Dobrý den. Já bych se nejprve představil. Mé jméno je Jiří Hrabovský. Tvář je možná nová, jméno možná není úplně tak nové pro ty, co působí v České televizi, déle. Nicméně s předchůdcem nemáme nic společného. Já jsem vedoucím právního oddělení týden. S Chartou jsem se samozřejmě setkal a pracovali jsme s kolegy v diskuzích poměrně intenzivně. Ta protiústavnost, já jsem ten článek pana doktora Rozehnala taky četl, on hovoří poměrně obecně. Samozřejmě svoboda projevu není jenom o svobodě projevu. Svoboda projevu znamená taky určitou odpovědnost v tom, kam ta svoboda, jako každá jiná svoboda, sahá. Z pravidla svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda nebo právo druhého a ono je to potřeba taky takhle nějakým způsobem vykládat. On tam odkazuje na nějaké rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Není to zpochybnitelné, takhle soud pro lidská práva rozhoduje a taky soud pro lidská práva soud pro lidská práva konstatuje, že vztah zaměstnance a zaměstnavatele je poměrně složitý a složitější než vztah třeba dvou fyzických osob, kde i neoprávněná kritika ze strany zaměstnanců či zaměstnavateli musí být výrazně důvodnější, než běžná kritika mezi občany, protože konstatuje určitou nezbytnou dávku loajality a důvěry, hodnosti, důvěry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Tak jak já mám možnost, nebo měl jsem možnost se seznámit s Chartou a měl jsem možnost taky částečně ji připomínkovat... Je to o nastavení pravidel, o nastavení pravidel vzájemného respektu o tom, že ten respekt není jenom vůči zaměstnavateli, ale i ten zaměstnavatele respektuje zaměstnance. Je tam nediskriminace, je tam pravidlo otevřených dveří, je tam pravidlo komunikace. Na to se tady dnes naráží. Protiústavnost, já bych v tom nehledal protiústavnost, nehledě na to, že ta protiústavnost není předem definovaná, co je ústavní, no protiústavní, to skutečně rozhoduje, že ústavní jsou, ale nastavit pravidla komunikace o tom, že komunikaci z médii primárně ve chvíli, kdy přijde dotaz na, řeší tiskový odbor, tisková mluvčí, to je naprosto standardní záležitost nejenom v mediálních domech, ale v jakékoliv jiné instituci. Já si nedovedu představit, že by úředník ministerstva financí komentoval k dotazu novináře, připravovaný rozpočet na další rok. To prostě takhle nejde. To znamená, jsou tam zakotveny určitá pravidla, jak vlastně má fungovat zaměstnanec České televize, a nejsou to pravidla do toho, jak se má chovat při své profesi jako novináře. Ale při tom postavení zaměstnance ve vztahu k nějakým vnějším vlivům. Je to i o těch pravidlech komunikace s médii, i o chování na sociálních sítích. Víceméně, tak jak já čtu tu chartu, je to o tom, chovejme se slušně, obezřetně a nepoškozujme dobré jméno České televize a neohrožujme v žádném případě nestrannost, nezávislost a objektivitu tvorby, která zde vzniká. Ta protiústavnost, je to trošku akademické téma a to, co pan doktor Rozehnal, v obecné rovině napsal, jako OK, proč ne, ale nemyslím si, že se vztahuje skutečně k některým konkrétním ustanovením, ujednáním charty. Jo, já tu chartu takhle nevnímám a nemám teda zatím informaci po tom týdnu o tom, že by někdo z právního odboru nikdo mě na to neupozornil, že by to takhle vnímal. To určitě ne, takže nevím, jaký je interní právní odbor, ale právní úsek, já už jsem ředitelem, nebo vedoucím, pardon, tam žádnou takovou informaci.“ Souček poukazuje na firemní kulturu v pojmenovávání funkcí: „Na to se tady hodně hraje, pozor. Žádnou takovou informaci nemám. Já k tomu dodám ještě jednu věc, protože jsem se tím skutečně zabýval a není to střílení nějakých, jak říkala Richard Samko, bičů od pasu, co bychom tak ještě těm zaměstnancům zakázali. V paragrafu 301 písmenu d, zákoníku práce je zaměstnancům uložena mimo jiné povinnost nepoškozovat dobré jméno zaměstnavatele. A nejvyšší soud České republiky už se zabýval, připustil dovolání v podobném sporu, dokonce šlo o mediální instituci, připustil dovolání v podobném sporu, přičemž tam právě ta protistrana argumentovala svobodou slova. A nejvyšší soud je v tom judikátu, který ale bude tuším z roku 2016, právě konstatoval to, co tady teď říkal pan Hrabovský. Totiž, že svoboda slova není bezbřehá a nekonečná, a že má svoje limity, a že poškozování dobrého jména zaměstnavatele musí být vyváženo velmi výrazným všeobecným zájmem. A nemyslím si, že to, co se často odehrává na stránkách některých českých médií, je vyváženo velkým všeobecným zájmem.“ A Souček pokračuje odhalením ze své (i mé) bohaté česko-televizní praxe: „To je takové okopávání kotníků a zajímavé je, že se to neděje kolem žádné jiné instituce v České republice, jenom kolem České televize. Já se rád nechám přesvědčit o tom, že je to jinak. Já jsem minulý týden v pátek na svůj profil na síti X, já tam teda chodím jednou za čtvrt roku, ale vyjádřil jsem se tam k tomu článku na Seznamu. Já budu rád, když mě přesvědčíte o opaku, ale na Seznamu došlo během posledního půl roku ke dvěma velmi podstatným změnám. V červnu odešel z postu šéfredaktora Jiří Kubík bez vysvětlení a žádný zaměstnanec Seznamu se nikde nevyjadřoval k tomu. Nepodivoval se nad tím, že Jiří Kubík, který patří k nejvěhlasnějším investigativcům vůbec z celého toho českého mediálního spektra, tak proč vlastně ze dne na den skončil jako šéfredaktor zpravodajství? O tři měsíce později ze dne na den byl odvolán šéfredaktor zpravodajství Jakub Unger, taky na Seznamu. Já jsem nezaznamenal zaměstnance Seznamu, kteří by to někde jinde pro jiné médium komentovali. Pravděpodobně tam nějaké důvody k tomu odvolání byly, ale nikdo to nepitvá, ani zaměstnanci seznamu nemají potřebu rozmazávat každé jedno rozhodnutí managementu seznamu v jiných médiích. V České televizi je tomu naopak a já si nemyslím, že to přispívá dobrému jménu České televize. Existuje celá řada standardních postupů, jak komunikovat o tom, že nemáte dostatek informací, proč došlo k tomu nebo jinému rozhodnutí. Dokonce existují oficiální cesty, jak si stěžovat v případě, že jste přisvědčení o tom, že nikdo z managementu České televize nedodržuje interní pravidla. Máme tady externího ombudsmana. Máte možnost stěžovat si na to, když nikdo z managementu podle vás porušuje zákon, zejména tedy zákon o České televizi. Máte možnost stěžovat si radě České televize nebo radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Ale tady je taková zvyklost, jako zavolat do jiné redakce a vyřídit si účty přes jiné médium a to nás poškozuje. Myslím si, že to je chyba. A neděje se to u žádného jiného média než u České televize a mě to mrzí.“ Hluboká pravda.