První zmínka o jakési „chartě“ veřejnoprávních médií, jak jí pojmenoval Mediář, se objevila po panelové diskusi relevantních hráčů na poli soukromých i veřejnoprávních vysílatelů a zástupců Ministerstva kultury, už v prosinci loňského roku. No a prosinec toho roku letošního je za dveřmi a veřejnost, tedy plátci poplatků veřejnoprávním médiím, vědí stále - „nic“. Nevědí totiž to podstatné: Za jakou veřejnou službu, tedy v jakém rozsahu, budou muset dle Zákona platit i když s tím nesouhlasí a žádnou takovou službu nekonzumují!

Ale jelikož jsme v Česku, kde se vše „rozkecá“ a především, každý na to má názor, je nějaká verze Memoranda ČT k dispozici. I já se tedy o svůj názor podělím. Jedna z podstatných nezodpovězených otázek je: „Bude tedy nakonec bude parafovat a tedy schvalovat Ministerstvo kultury, tedy stát?“ O tom se, i na pravidelných schůzích Výboru pro mediální záležitosti, vedou stále dokola diskuse. Souvisí i to s tím „co vlastně Memorandum bude“. Bude to „dobrovolný závazek“, jak se z nastalé situace snaží vybruslit veřejnoprávní média? Ta si totiž už byla jistá lednovým navýšením poplatků a s nějakou, „nedej bože“ otevřenou diskusí s „plebsem“, který jí platí veškerou činnost asi nepočítala.

Bohužel pro ně, diskuse, z které byli plátci veřejnoprávních poplatků dříve vyloučeni, započala a nabývá na síle. Probudila se i AKTV, a přestože generální ředitel Souček tvrdí, že „98 % obsahu memoranda považuju za vyjednaný,“ mají na věc asi trochu jiný názor. Zejména na tom, co bude dřív Memorandum nebo novela Zákona? Externí audit veřejnoprávních médií, nebo čekání na kontrolu NKÚ? A poplatky navýšit a indexovat bianco předem?

A také je tu akce Asociace provozovatelů soukromého vysílání s názvem dopisposlanci.cz, vyzývá jejich posluchače, aby napsali poslancům a senátorům a dali jim jasně najevo svůj nesouhlas s projednávanou novelou zákona o Českém rozhlase (nejen). Vzhledem k podobným „dobrovolným závazkům“ vůkol, jsem k podobné formulaci značně skeptický.

Trochu to připomíná předvolební sliby politiků a všichni víme, kde obvykle ty sliby končí. Memorandum musí být jednoznačně závazné! Jinak totiž nedává moc smysl, proč by ho měl vůbec podepisovat ministr, tedy jmenovaný zástupce státu. Dohnané ad absurdum, by mohla každá společnost nějak navázaná na stát, vyžadovat na to svoje „memorandum“, také nějaký ten ministerský podpis, s kterým by pak mohli mávat před očima potencionálním podporovatelům.

V článku 2 Memoranda je jedna z perel, která musela dát jeho tvůrcům opravdu zabrat. Cituji: „Pomáhá (ČT) posilovat soudržnost demokratické společnosti…“. Dobrý vtip. Je naprosto jasné a dokazatelné, že zejména veřejnoprávní zpravodajství společnost dlouhodobě rozděluje. Mimo jiné i proto, že si to ještě navíc, ti, co ho kritizují, musí zaplatit! A všechny ty vzletné proklamace v čl.2 rozhodně neplatí v celém vysílání. Zejména Zpravodajství, v časech minimální sledovanosti postupuje stylem „…no tak teď můžeme říct pravdu…”. V prime time je mantra jasná: „Co zamlčíme, to se nestalo“. Podrobněji se Zpravodajství a aktuální publicistice věnuje i článek 5: „Česká televize bude poskytovat nestranné a nezávislé zpravodajství, založené na přesných a ověřených informacích, důležitých pro všestrannou orientaci a svobodné utváření názorů.“ A první větu bych dokončil: „A nebude zamlčovat žádné souvislosti, přestože nemusí konvenovat osobnímu přesvědčení redaktorů zpravodajství nebo agendě vlivových agentur!“ Pak by to pasovalo. A investigativní žurnalistika, která je zde též zmíněna. No, jestli nám ještě, v době schválení Memoranda ČT, nějaká zbyde, že?

Čl.3: „ČT vyrábí kvalitní audiovizuální obsah…“… „...vhodný k šíření všemi technickými způsoby…”. Už víme, kam to směřuje! K dalším nutným investicím pro plátce televizního poplatku do HW a SW, resp. jiných placených služeb, např. vysokorychlostního internetu, který není stále dostupný na celém území ČR. Musí být jednoznačně definováno, že televizní poplatník může veškerou veřejnou službu v nezkrácené podobě konzumovat pomocí DVB-T2/S2, tedy prostřednictvím set-top-boxu, který si stejně „za své“ musí zakoupit. Tedy žádné odvysíláme půlku a zbytek si najděte na internetu (viz. ČT SPORT Plus). Televizní poplatník si to zaplatil celé a má rozhodně nárok to celé zhlédnout primárně v pozemním digitálním vysílání!!!

ČL.5: „Pracovníci zpravodajství a publicistiky ČT musejí zachovávat Kodex ČT, bez ohledu na to, zda jsou zaměstnanci nebo externí spolupracovníci…“… „ČT vydá Chartu pracovníka České televize, která sjednotí a upraví pravidla pro vystupovaní na veřejnosti a na sociálních sítích. Při přípravě všech zpravodajských a publicistických pořadů bude Česká televize dbát na vyloučení vnějších vlivů, ovlivnění zařazení nebo obsahu vysílání. Vysílání se bude důsledně řídit zejména Kodexem České televize a zákonem o ČT.“ Opět další perla! To už přeci platí i nyní, a přesto si každý dělá (dělal) co chce. Co například výstupy na sociálních sítích atd.? A jak to chtějí po externistech vymáhat? Nezmiňují redaktory a moderátory, ale “pracovníky”. Týká se to i realizačních pracovníků, kteří nemají žádný vliv na obsah a skladbu vysílání? Museli by to mít ve smlouvě a pod sankcemi (to se týká i zaměstnanců). A musela by být vůle tyto sankce vymáhat! V prostředí ČT Mission Impossible. Když jsem byl šéfem výroby Zpravodajství scházeli jsme se pravidelně s šéfproducenty Novy a Primy z jejich Zpravodajství. Jednou z pravidelných agend bylo i omezení tzv. Švarcsystému. V médiích, zejména těch televizních ho nelze úplně vyloučit nikdy, ale za pokus to stálo. Vzájemně jsme si doporučovali kvalitní realizační externí pracovníky, aby měli možnost „fakturovat i jiným televizím“. Vrátím-li se k zvýrazněné formulaci výše, tak by se externí střihači, kameramani, ale i asistenti a třeba řidiči napříč televizemi, stali, podle Memoranda ČT, jakýmisi občany bez občanských práv. Bez práva vyslovit svůj názor. Tohle je opravdu míněno vážně? Nebo to psal někdo bez znalosti televizní praxe?

Čl.11: „Česká televize zpřístupní licence komerčním streamovacím platformám k dramatickým pořadům ze stejného archivního období Československé a České televize za stejně transparentních podmínek. Ale jen za předpokladu, že budou volně k dispozici rovněž v její streamovací platformě iVysílání.“ Nikdy se nesmí opakovat situace, kdy je archiv prodán komerčnímu či jinému subjektu k odvysílání nebo jinému šíření a zároveň je pro plátce televizních poplatků tento pořad znepřístupněn!!! Je trestuhodné, že to nebylo řešeno a sankcionováno Radou ČT. Na tomto konkrétním případu je vidět, že ČT ve skutečnosti nepodléhá žádné smysluplné kontrole. Pracovní verze Memoranda, kterou mám k dispozici, operuje často i různými procenty, kolik, čeho musí ČT vyrobit. No, pokud si přečtěte můj článek zmíněný v úvodu, tak zjistíte, že po odečtení půlky peněz na výrobu sportovních pořadů a půlku z půlky na Zpravodajství, tak toho zas tak moc na nějaké závazné procentuální dělení nezbyde.

Dle mého názoru by měla být součástí novely mediálního zákona i přesná specifikace toho, čemu pracovně říkám „minimální veřejnoprávní služba“. Tedy v kostce to, co veřejnoprávní vysílatel musí mandatorně vysílat. Stát by totiž měl vědět, co to je a za kolik to je. Tedy, co chce platit, ať už sám (v budoucnu) nebo přeneseně, jako v současnosti, přes povinné plátce poplatků.

Ale o čem se tu vůbec bavíme… Memorandum veřejnoprávních médií totiž zatím nemá oporu v žádném zákoně, a tak je to celé, jak již z vývoje „velké mediální novely“ plyne, „volaké absurdné“. Ostraváci na to mají specifickou expresivní, ale výstižnou, formulaci: „Je to celé pí*ou ke zdi.“ Líp bych to fakt neřek´!

(Předchozí článek, nazvaný ČT dává půlku rozpočtu na svůj „komerční“ sport. Je toto určitě veřejnoprávní?, najdete ZDE)