Tlak na předsednictví bude s postupem podzimu ještě narůstat, a to nejen kvůli energetice, ale také kvůli nepředvídatelnému chování Ruska, kterému se vojensky nedaří na Ukrajině.

Česká republika měla na začátku svého druhého předsednictví Rady EU relativně komfortní pozici. Navzdory bezprecedentní politicko-bezpečností situaci v Evropě se toho od Česka příliš nečekalo. Vlivem nízké reputace, kterou ČR v EU zajistil předchozí kabinet Andreje Babiše (ANO), ale také naši pozici ovlivňovaly objektivními faktory. Těmi jsou velikost země a s tím související její reálná síla v EU či nedostatek času pro přípravu nové vlády. Česko se tak nacházelo v situaci, kdy mohlo jen překvapit.

V tomto kontextu je zatím české předsednictví velmi úspěšné. Jednání v Radě EU probíhají hladce. To ale příliš překvapivé není, protože diplomaté na Stálém zastoupení České republiky při EU jsou zkušenou špičkou evropské vrstvy české státní správy. Daří se ale také politikům. Ministři a ministryně, kteří řídí jednotlivé formace Rady, přistupují k předsednictví vážně, nepodceňují ho a také oni vytváří velmi profesionální dojem.

Obsahově se určitě povedly dvě dohody na poli energetiky. Nejprve v červenci předsednictví dosáhlo dohody členských států ohledně povinné úspory spotřeby plynu o 15 %. Cílem tohoto opatření jedné z klíčových priorit předsednictví, je snížení závislosti na Rusku. Zdařilá byla také mimořádná Rada ministrů pro energetiku z 9. září, kde se ministři dohodli na zadání pro Evropskou radu, jak rostoucí ceny energií řešit. V neposlední řadě bych vypíchnul, že se daří držet jednotu EU ve vztahu k Rusku, což vzhledem k délce konfliktu a dopadech na ekonomiky členských států není automatické.

Tlak na předsednictví bude určitě s postupem podzimu narůstat, a to nejen kvůli energetice, ale také kvůli nepředvídatelnému chování Ruska, jemuž se v poslední době vojensky nedaří a je velkou otázkou, k čemu tento vývoj Kreml může rozhoupat. Horký může být také český politický podzim po senátních a komunálních volbách, které se zejména opozice snažila rámovat jako referendum o současné vládě. Postupně se také rozjíždí prezidentská kampaň.

Srovnání s rokem 2009 se ale nenabízí. Pozice vlády je mnohem pevnější, kabinet jedno demonstrační hlasování o nedůvěře relativně nedávno bez problému ustál. Druhé české předsednictví je celkově úplně jiné než to předchozí před 13 lety. Roli hraje jednak timing, ale také evropský a mezinárodní kontext. Bohužel je ale jiné také v tom, že oproti roku 2009 současná vláda zcela rezignovala na nějakou širší komunikaci předsednictví směrem k domácí veřejnosti. To je myslím velká škoda.“

Autorem komentáře je expert SYRI Petr Kaniok

Petr Kaniok je docentem na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií a v Mezinárodním politologickém ústavu Fakulty sociálních studií na Masarykově univerzitě. V rámci SYRI se zabývá zejména odolností politických institucí v evropské politice a jejich reformou.