Na tyto lidi hledí běžné obyvatelstvo do určité míry jako na výjimečné. A oni to cítí, vnímají a jsou si toho vědomi. A vědomí vlastní výjimečnosti, podporováno obdivem v nich vzbuzuje domýšlivost.

Obzvláště vypouklé je to u herců. Je totiž relativně málo herců, kteří se na základě svých kvalit často objevují na plátnech kin, na televizních obrazovkách a následně také na stránkách mnoha časopisů. Často také poskytují různá interview, v nichž se kromě oblasti herectví  vyjadřují i ke společenským a politickým otázkám. Tak vzniká dojem, že spolu se svým talentem získali zároveň i životní moudrost, která jim dává právo usměrňovat, poučovat a vést jiných.

A oni sami tomu ve své domýšlivosti někdy uvěří až natolik, že vedou občanské protesty a revoluce, jdou do politiky a stávají se různými poradci, ministry, nebo dokonce prezidenty. Nechápou totiž, že lidé je volí ne kvůli jejich moudrosti, ale především kvůli tomu, že jsou mediálně známí.

Tito talentovaní lidé, ale zároveň také nejširší masy obyvatelstva, považující jich za výjimečných by měli vědět, že talent v nějaké oblasti a pravá životní moudrost jsou dvě naprosto rozdílné věci. A že pokud je někdo, třeba v konkrétním případě herec, obdarován jedním způsobem, zpravidla už nebývá obdarován druhým způsobem. To je v současnosti zvlášť patrné chronicky protinárodním postojem mnoha příslušníků herecké profese.

A proto je v současnosti realita taková, že mnozí obyčejní a prostí lidé mají k pravé moudrosti mnohem blíže než ti, kteří chrlí své moudrosti v televizních a rozhlasových pořadech, nebo na stránkách různých časopisů. Celé je to jen opět potvrzením nadčasových slov, že první budou posledními a poslední první.

O vzájemném vztahu jakéhokoliv talentu a životní moudrosti třeba ještě vědět, že každý talent a každá výjimečná lidská schopnost nabývá svou pravou cenu jenom tehdy, když je doprovázena pravou moudrostí. Jedině pravá životní moudrost jí totiž může dát správné postavení ve vztahu k pravému cíli.

A pravým cílem našeho bytí je duchovní vzestup prostřednictvím dobra, ctností, ušlechtilosti a spravedlnosti. Jedině na pochopení těchto skutečností stojí skutečná moudrost a skutečné poznání. To je tím nejpodstatnějším a nejdůležitějším, podle čeho bychom si měli zařídit svůj život.

A tímto poznáním mají být pak prodchnuty také všechny výjimečné schopnosti, které lidé mají. Všechno toto má sloužit pouze k napomáhání duchovního vzestupu ostatních. K rozvíjení lidského dobra, lidských ctností, ušlechtilosti a duchovního poznání. Jedině tímto způsobem můžeme totiž kráčet k výšinám vlastního lidství, a zároveň také k výšinám Ducha.

Žel, u většiny talentovaných lidí a lidí obdarovaných různými jinými výjimečnými schopnostmi taková moudrost chybí. Obchází je a vyhýbá se jim proto, že je spojena s pokorou, jednoduchostí a přirozeností. Domýšlivost ve svou výjimečnost tvoří nepřekonatelnou překážku, která bude všechny domýšlivé vždy oddělovat od pravé moudrosti.

A pokud zůstaneme při hercích, jejich deficit pravé moudrosti nakonec častokrát způsobí, že jejich talent, ať by byl jakkoli výjimečný, se často stane neštěstím a prokletím.

Jak? Pokud se herec ve svém životě alespoň do určité míry nepřiblíží k poznání moudrosti, spočívající v duchovním vzestupu k lidskosti prostřednictvím rozvíjení ctností, pak nemůže svůj talent uplatňovat tak, aby své diváky usměrňoval k pravému životnímu cíli.

Častokrát, a v dnešní době je to ještě zvlášť vypouklé, uplatňuje svůj talent zcela opačným způsobem a směřuje diváky k nízkosti, vulgárnosti, obscénnosti a vášním. A tak se potom často stává vynikající herecké umění cestou zkázy nejen pro diváky, ale i pro samotného člověka ním obdarovaného. Jeho talent je totiž ve službách temna a nikoli ve službách Ducha, Světla, dobra a ušlechtilosti.

Jedině nabytím skutečné moudrosti a podněcováním k ní nabývá každý talent a každá výjimečná schopnost svou pravou cenu!

A tento princip platí beze zbytku nejen ve vztahu k zástupcům hereckého umění, ale také ve vztahu ke tvůrcům výtvarného umění, ve vztahu k literárním tvůrcům, ke tvůrcům populární hudby a podobně. A samozřejmě také ve vztahu k různým léčitelům, jasnovidcům a věštcům.

Také oni musí vědět, že pravá moudrost nepřichází automaticky s jejich schopností léčit, nebo s jejich schopností vidět do minulosti, nebo do budoucnosti. O nabytí pravého poznání a pravé moudrosti musí také oni usilovat úplně stejně, jako ostatní zbytek populace bez jakýchkoliv schopností.

Ale žel domýšlivost, plynoucí z jejich výjimečných darů jim to znemožňuje. A proto je v tom předbíhají mnozí obyčejní lidé bez jakýchkoliv schopností. A proto jejich dary a schopnosti nikdy nedosáhnou takové síly a takové pronikavosti působení, jaké by musely dosáhnout, kdyby se opíraly o pravou moudrost.

Existuje množství duchovních zdrojů, kde je možné tuto moudrost hledat a nacházet. Je však třeba zdůraznit, že ve všech těchto zdrojích se objevují jen větší, nebo menší střípky skutečné moudrosti, nejednou přímo utopeny v množství zbytečného, nebo přímo škodlivého balastu.

Je tedy zcela logické, že vzhledem k takovémuto stavu vznikla potřeba soustředit skutečnou moudrost do souhrnné a ucelené podoby. Do jednoho zdroje, osvobozeného od všeho zbytečného a zavádějícího. A takovým zdrojem, z něhož může opravdu vážně hledající člověk čerpat skutečnou moudrost a skutečné poznání je výjimečné dílo "Ve Světle Pravdy".

Vyšlo na Vasevec.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.