Ministr zahraničí Petříček a plejáda dalších okamžitých kritiků Miloše Zemana z řad české politiky by si předtím, než začnou vykřikovat své “silácké” soudy, měli dostudovat a připomenout některá historická fakta, nejsou-li jim dostatečně známá z hodin dějepisu ve škole.

Prezident Zeman by měl být za svůj dnešní krok, kdy volá po iniciování zpětvzetí českého uznání Kosova, oceněn, nikoliv zkritizován – navíc povětšinou těmi, kteří mají jindy plná ústa slov o masarykovských ideálech. Připomeňme si, že Tomáš Garrigue Masaryk v době, kdy zakládal Československo, cestoval po světě právě na srbský pas, nebo že Jugoslávie byla jedinou socialistickou zemí, která v roce 1968 při invazi vojsk Varšavské smlouvy Československo nezradila a mobilizovala.

Srbský velvyslanec v Praze tehdy prezidentu Klausovi sdělil, že Srbové nebrali nijak osobně, když Kosovo uznaly země jako Finsko nebo Holandsko, ale krok české vlády je hluboce zasáhl.

Přečtěte si proto znovu krátký text, který v roce 2008 napsal prezident republiky Václav Klaus o tom, proč se po uznání Kosova Schwarzenbergovou diplomacií styděl.

Hluboce stydět by se nyní měli ti, kteří mají drzost prezidenta Zemana za jeho statečný postoj k Srbsku kritizovat.

Jak jsem se styděl: Václav Klaus pro MF Dnes, 24. 5. 2008

Nebývá zvykem, že prezident republiky informuje o svých setkáních s velvyslanci. Mé páteční rozloučení se srbským velvyslancem je však důvodem k  výjimce.

Že se s uznáním Kosova Českou republikou nemohu smířit, je dostatečně známé. Velmi mne však zneklidnila slova pana velvyslance Vereše, když mi říkal, že Srbové nebrali nijak osobně, že Kosovo uznaly takové země jako Finsko, Holandsko či Německo, ale krok české vlády že je zasáhl. Stejně tak mne zasáhlo, když pak v rozhovoru připomenul několik příznačných momentů z historie našich dvou zemí. Například to, že:

- v období I. světové války T. G. Masaryk jezdil po světě (a zakládal samostatné Československo) se srbským pasem, když mu c.k. Rakousko-Uhersko pas odebralo;

- v průběhu II. světové války byl dědeček pana velvyslance Vereše v Jugoslávii zatčen gestapem za to, že byl známým masarykovcem a benešovcem;

- otec pana velvyslance po válce studoval v Praze a byl po roce 1948 našimi úřady poslán domů, protože se nechtěl zříci svého prezidenta Tita ve prospěch Stalina;

- v srpnu 1968 při našem přepadení vojsky Varšavské smlouvy Jugoslávie jako jediná země mobilizovala.

A nyní pan velvyslanec odjíždí v neděli ráno do Srbska, protože se téměř všemi přáteli opuštěné Srbsko nemůže smířit se středečním krokem naší vlády.

Myslel jsem, že svým rychlým pozváním srbského velvyslance před jeho nechtěným odjezdem vydám alespoň malý signál lidem u nás i v Srbsku, že se na vztazích Čechů k Srbům nic nemění. Byl jsem rád, když mi řekl, že si nesmírně váží toho, že jsem jediný prezident, který něco takového udělal. Netušil jsem však, že se budu také muset stydět.

Petr Macinka

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.