Toto říká „Manifest dekolonizace“, který byl v rámci akce Týden Afriky přednesen 12. 9. 2020 skupinou vysokoškolských studentů a profesorů. Akci pořádalo Centrum afrických studií FF UK v kampusu Hybernská v centru Prahy. Manifest lze snadno najít na internetu, kupodivu je zcela anonymní, chybí jméno jediného autora či spoluautora, což je vzhledem k obsahu velmi příznačné. Pravděpodobně je zbytečné těmto lidem říkat, že nemají pravdu. Protože oni mají svou pravdu a nenechají se zmást žádnými fakty. Přesto považuji za svou povinnost se k tomu vyjádřit.

Kolonialismus se proťal s historií naší vlasti - pokud vím – dvakrát. Poprvé to bylo tehdy, když čeští panovníci v 12. a 13. století pozvali k osídlení našich řídce obydlených pohraničních krajů kolonisty (tedy osadníky) z Bavorska, Saska, Flander, Slezska, Rakouska, Nizozemí i odjinud. Jak se nám to vyplatilo, to jsme poznali až ve století dvacátém a nevzali jsme si z toho žádné poučení. Ale to jen tak mimochodem. Tito kolonisté se tedy stali poddanými Přemyslovců a následně tedy – moderním slovníkem – občany našich zemí. Že si to k srdci moc nevzali, to je jiná otázka.

Druhou „ochutnávkou“ kolonialismu byly pokusy Osmanské říše (čti Turků a islamistů) kolonizovat Evropu, kdy v letech 1599, 1623, 1663 a 1683 vpadli na Moravu, vyplenili a vypálili desítky osad, vesnic, městeček a měst, „nepotřebné“ obyvatelstvo vyvraždili a desetitisíce jich odvlekli do otroctví. Možná by mohli autoři Manifestu zkusit jít manifestovat do Istanbulu s heslem „Na českých životech záleží“, nebo „Na křesťanských životech záleží“.

Tak to je, vážení akademici, český podíl na kolonialismu. Vyčítáte nám provázanost s evropským civilizačním okruhem a neberete na vědomí, že do Evropy patříme geograficky, historicky, nábožensky, politicky, ekonomicky přeci jen o něco více, než třeba do Ugandy nebo Maroka. Proto uvádíte jako další „důkazy“ naší odporné koloniální brutality české cestovatele, misionáře, podnikatele a vojáky. Tak vynechám-li Bedřicha z Donína, který cestoval jen po Evropě, a Eskymo Welzla, který se pohyboval výhradně mezi ledními medvědy, pak zbývají pánové Holub, Frič, Musil, Kořenský, Vráz a další. Nazvat jejich zvídavost a odvahu kolonizátorstvím, to chce hodně „odvahy“. Jejich zájem bylo poznání, botanika, medicína, etnografie.

Obdobné je to s našimi misionáři. Češi působili převážně v Americe. Šlo především o Moravské bratry, ale i jezuity a františkány. Pokud je nám známo, tak se vedle misijní práce tihle odvážní lidé věnovali vzdělávání domorodců, často i hájení jejich zájmů před přistěhovalci. Jeden z nich je nazýván apoštolem Indiánů, jiný se stal jejich náčelníkem. Považovat Tomáše Baťu a jemu podobné podnikavé Čechy za kolonizátory, to snad ani nejde komentovat. O vojácích toho moc nevím, ale je zřejmé, že z naší vlasti odcházelo mnoho lidí z mnoha důvodů, za prací i dobrodružstvím. Příkladem snad mohou být ti Češi, kteří z vlasti odešli bojovat proti Němcům (často těm výše uvedeným středověkým kolonistům) a zpočátku války neměli jinou možnost, než vstoupit do francouzské Cizinecké legie. Nazvat třeba právě je pomocníky kolonizátorů mi přijde velmi zvláštní (spisovná čeština má pro to překrásný výraz „eklhaft“).

To, co tvrdí autoři Manifestu, je prostě jen kydání špíny na vlastní národ (a slovo národ je dalším objektem jejich opovržení). Už jen skutečnost, že se zaměřují výhradně na evropský kolonialismus a nechtějí vidět kolonialismus arabský, osmanský, čínský i africký, je usvědčuje z cílené podjatosti. Jsou to vzdělaní lidé a nepodezírám je z neznalosti, musí tedy zde být jiný cíl, jiná pohnutka. Zcela jistě nejde o oslavu a poznání české historie, našeho přínosu evropské civilizaci, práce českých rukou a hlav.

Napsal jsem, že první vpád Osmanů na naše území přišel v roce 1599. To byl rok, kdy se ženil v jedné vesničce pod Řípem jeden z mých předků, Jiřík Nebeský, a bral si svou znejmilejší Bětušku. Od něj se táhnoucí linie mých předků sestává z rolníků, sedláků, lidí spjatých s půdou a kovářů, zedníků, tkalců a dalších řemeslníků, tedy lidí spjatých s prací rukou, tedy lidí pracovitých, poctivých a inteligentních, sice bez vysokoškolského vzdělání, avšak moudrých, chápajících život a svět v jeho souvislostech. Já jsem jejich potomkem, hlásím se k nim, můžete mne proto považovat za křupana, jemuž čouhá sláma z dřeváků. A jsem na to hrdý, a proto si jako křupan a buran dovoluji mluvit jako neotesanec, a tak vzkazuji autorům tohoto Manifestu – jděte do … paďous!

Petr Mrázek
Praha 6