Také bylo řečeno, že první vlaštovka ještě nedělá jaro. Mělo by Rathovo odhalení takový společensko-politický dopad, kdyby předtím nebyly zveřejněny odposlechy hovorů mezi Mazánkem a Kolibříkem?

Kdyby soud neprojednal kauzu pánů Bárty a Škárky? A kdyby do toho nevpadla statisícová demonstrace nespokojenosti, svolaná odboráři? – Je to všechno bezděčná shoda okolností, anebo je za tím skrytá režie? A kdo by pak byl režisérem?

Předem pojatý záměr temperovat politické dění vyloučit zcela nelze. Rozhodnutí zveřejnit právě v určitou chvíli rozhovory pánů Béma a Janouška pravděpodobně vycházelo z předem provedeného kalkulu, i když nevíme, na jaké úrovni se odehrál. Ale dopravní nehoda pana Janouška byla zřejmě dílem nevypočitatelného osudu. Také krize VV, která skončila v soudní síni, byla podle všeho důsledkem spontánního, tedy neřízeného běhu věcí. – Obviněný Rath sice tvrdí opak, prý je předem vyhlédnutou obětí politickém záměru. To tvrdili i někteří Bártovi stoupenci ve VV. Ta strana se prý stala obětí údajné snahy likvidovat malé strany, které by se mohly stát alternativou těch dvou nejsilnějších.

Tzv. konspirativní čili spiklenecké teorie o skrytých silách, které údajně režírují běh dějin, nacházely svou živnou půdu odedávna. Jednou to byli jezuité, jindy Židé nebo zednáři. Také dlouhé prsty Vatikánu, imperialistické centrály či nepřátelské tajné služby. Zničení newyorských dvojčat prý naplánovala CIA. Ruskou ponorku „Kursk“ prý potopily ponorky západních mocností. Atd. – Tyto teorie vždycky manipulovaly buď s polopravdami, anebo s výmysly. A většinou s nimi přicházeli ti, kdo chtěli rozumět, ale nebyli toho schopni, anebo ti, jimž zrovna teklo do bot. Ty teorie se nikdy obstojně neprokázaly. Proto jsem vůči nim skeptický.

Nepopírám, že takové snahy existují. Např. tajné služby Sovětského svazu velmi rafinovaně zneužívaly užitečných idiotů neboli „poctivých lidí na Západě“ a vyráběly dezinformační kampaně. Tyto snahy ale nikdy nedosáhly svého, vždy to dopadlo jinak. Ostatně i solidní historická věda, která má možnost analyzovat s odstupem zlomové události dějin, shledává za nimi pokaždé spletité předivo záměrů, protizáměrů, vlivů i zcela živelných trendů, a nikdy není se svým zkoumáním hotova.

Proto se domnívám, že i to, co se nyní u nás děje, je výslednicí spletité, ale volné, čili neřízené hry nejrůznějších snah a vlivů, tedy víceméně spontánního běhu věcí. Je pozoruhodné, že jeho aktuální posun, jehož nápadným projevem je zatčení dr. Ratha, hodnotí veřejnost jako příznivý. Nechci to zakřiknout. Co vlastně ten posun způsobilo? Zdá se, že šťastná shoda okolností. Několik férových policistů, jedna neúplatná státní zástupkyně a přibližně dvě desítky zásadových žurnalistů, jimž se daří vytvářet silný protikorupční mediální tlak. Nebyly to však orgány státní moci, údajně demokratické, ale pár jednotlivců v její struktuře. Ta příznivá konstelace nemusí trvat dlouho. Existuje totiž spletenec snah, které se stavějí proti směru tohoto posunu.

Rathova kauza může být paní Lence Bradáčové odňata. Rozhodne koneckonců soud. Který? Kdo bude předsedat? Bude schopen a ochoten čelit palbě Rathových obhájců? Nevíme. Jedna vlaštovka jaro nedělá. I když je to příběh poutavý, snad i úlevný, nemělo by nám uniknout, že soudnictví a státní zastupitelství je i nadále institucí velmi nejistou. Že na zákonodárce není spolehnutí, jak ukázal pokus o zrušení jejich bezmezné imunity. Že i další demokratické instituty jsou často bezzubé, protože slouží cizím zájmům. Potřebujeme zkrátka více kurážných jednotlivců v jejich struktuře, příznivý mediální tlak, a hlavně probuzenou veřejnost. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.