A tak Havlův „kasovní trhák“ Odcházení získal od filmové akademie dvanáct nominací na Českého lva. Jako nejlepší film, za nejlepší režii, za nejlepší scénář, za nejlepší kameru, za nejlepší hudbu, za nejlepší střih, za nejlepší zvuk, za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli a za nejlepší výtvarný počin. 

Špatně zvolená cesta

Jediná kategorie, ve které Odcházení nebodovalo, je nejlepší dokumentární film. A to je od filmové akademie tragická chyba. Neboť právě Odcházení je skvělý dokument o naší současnosti, dokument o patologickém patolízalství, řiťolezectví a pokrytectví. Aby mi bylo správně rozuměno: dokument o patologickém patolízalství, řiťolezectví a pokrytectví samotné filmové akademie.

Pokud filmová akademie chtěla Václavu Havlovi vzdát úctu, mohla to udělat inteligentnějším způsobem. Kdyby akademie Havlovi udělila zvláštního Českého lva in memoriam za celoživotní (i nefilmové) dílo a koneckonců třeba i za ten vyvzdorovaný atypický filmový a režijní debut na sklonku života, nikoho by tím neurazila. Naopak. Bylo by to od lidí, kteří mají k Havlovi mentálně blízko, hezké gesto.

Jenže akademie zvolila jinou cestu. Havlovu glorifikaci ve standardní soutěži, což samozřejmě zatouchá protekcí až hanba. Reakce lidí na internetu je doslova zdrcující. Moc by mě zajímalo, jak tuhle přehlídku koncentrovaného pokrytectví hodnotí Havlovi „konkurenti“, kteří natočili jen „obyčejné“ filmy a nestihli do vyhlašování nominací zemřít.

Ono se totiž nic nemá přehánět. Ani smutek a truchlení za zemřelým. Výsledkem bývá pravý opak zamýšleného. Nevím, nevím, ale tohle si Havel nezasloužil.