Navíc podíl služeb na tvorbě nových pracovních míst je v současnosti zcela dominantní. A to vše za podmínek, kdy stále existují těžko překonatelné, administrativní i „neviditelné“ překážky v jejich poskytování napříč EU. Přitom nejde v rámci stávajících opatření o žádný revoluční průlom (který by byl možná o to více zapotřebí), ale o zdůraznění a trvání již jsoucích pravidel a zásadní zlepšení toho, čemu říkáme souhrnně doing business.

Nástrojem k usnadnění přeshraničního poskytování služeb by se měl stát nový elektronický evropský průkaz služeb, jež by měl zásadně usnadnit poskytovatelům business services a služeb v oblasti stavebnictví naplnění administrativních formalit nutných pro působení v jiných členských zemích. Zásadní kontaktní místo pro tento účel se má nacházet v domovské zemi poskytovatele a procedura vedena v mateřském jazyce.

Nicméně, na hostitelském státě stále zůstanou klíčová rozhodnutí o tom, zda poskytovatel bude moci nabízet služby i na jeho území. Dojde též k posuzování toho, zda vnitrostátní předpisy jsou z pohledu volného pohybu služeb adekvátní a nediskriminující. Aktuální balíček však neřeší zásadní problém pro vytvoření skutečně homogenního trhu služeb v EU, a sice fragmentaci a rozdílný typ úpravy pro různá odvětví ve službách.

Za rovněž zásadně důležité s ohledem na perspektivu digitalizace ekonomiky i společnosti lze považovat a kvitovat opatření, chránící soukromí v prostředí digitální společnosti a elektronických komunikací. Tak, jak dynamicky se rozšiřuje technologický pokrok v oblasti elektronických komunikací a raketově přibývají stále nové a nové produkty, koncepty, platformy a řešení s dosud netušenými možnostmi, stává se ochrana soukromí v tomto prostředí daleko náročnější.

Pro to, aby se mohly nekonečné technologické možnosti v oblasti digitalizace promítnout naplno do všech ekonomických odvětví i činností lidského konání a generovat předpokládaný přínos, je zapotřebí stanovit jasná a účinná pravidla a právní rámec, určující, co možné je a co není a jakým způsobem jsou data, informace i samotná digitální infrastruktura chráněny před zneužitím.

Předmětem ochrany by též mělo být to, aby digitalizace spojovala a propojovala (nejen rámci jednoho státu, ale kontinentálně a globálně) a nerozdělovala a nepředstavovala další bariéru. A pravidla by též měla minimálně vést k tomu, aby dostupnost těchto možností byla vyvážená (regionálně i společensky). Otázka rozvoje a ochrany je klíčová i z toho důvodu, že drtivá většina uživatelů není schopna principiálně pochopit mimořádně sofistikovaný technický systém a rizika, která v jeho rámci hrozí. Je tudíž zapotřebí zajistit jej před možným zneužitím ze strany těch, kteří jsou vybaveni dostatečnými znalostmi o jeho zneužití. Na mezinárodní úrovni je pak důležitá i záležitost účinnosti systému vymáhání práv aktérů, kteří se v prostředí budoucí digitální společnosti pohybují.

Nový rok přináší též významnou změnu v obsazení Evropské komise. Jedna z nejúspěšnějších členek stávající evropské exekutivy, Kristalina Georgieva, se stala viceprezidentkou Světové banky a její pozice komisařky pro rozpočet a lidské zdroje byla obsazena dosavadním komisařem s portfoliem digitální společnosti Gunterem Oettingerem. Tím dochází k poměrně silnému posílení německého prvku v oblasti rozpočtových záležitostí EU, neboť taktéž nedávno zvolený předseda Evropského účetního dvora, stejně jako předsedkyně parlamentního výboru pro rozpočtovou kontrolu jsou taktéž německé národnosti.

Autor je poradce prezidenta Hospodářské komory České republiky a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru.